Štítky

:-) 17. listopad 3D ABL alkohol amnestie Anastázie Hagenová Asko nábytek azyl Babiš baby boxy banky Bárta Bém birthday Birthplace study BIS Blesk blogování Breivik bulvár code černá labuť ČGPS ČOI ČSSD ČT ČTK Dělníci bulváru děti dětskýma očima dluhová krize dobro dokument domácí porod Downton Abbey EHCR ekonomie ENG EU euro Evropa facebook fail farmaceutický průmysl faux pas festival tolerance film firma Gallup gaming gay parade globalizace Google Gosford Park Hájek Havel homosexuálové internet Ivana Königsmarková Janeček Janoušek Japonsko ježíšek Jillian Michaels jxd Kalousek kauce Kavčí hnízdo Klaus kmotr kniha knihy knížky pro děti komunikace komunisti korporace korupce le fay legalizace Leoš Heger lidská práva marihuana marketing Mašínové Mat Honan mateřství media média MMF multikulturalismus MZ Naomi Kleinová narozeniny Nečas negativní hlasy NFFP No logo odboj odborář odposlechy ODS OSN osobní PA Paumer plagiátorství pohádka policie politika porno porody Pospíšil právo pražská kavárna prezident prezidentská milost prezidentská volba prohibice projev První republika přímá volba příroda radosti Rath recenze Reflex reklamace rio rodina Roman Smetana RTS Rusko Řecko senát seriál SFŽP Schwarzenberg sociální síť soud soukromé soukromí společnost SPOZ spz starosti státní maturita stávka strasti superstar Svobodní šafr škola školství Šoková doktrína Šouf t-mobile těhotenství televize Ternovszky vs. Hungary Trnka Umberto Eco ÚS vánoce velezrada velké wtf vězení volby volební systém výchova výzkum Woody Allen wtf zdravotnictví Zeman zlo zodpovědnost ženy Žítkovské bohyně

pátek 28. října 2011

Mašínové - kovbojové na motorkách

Akce! Jedem!


 Kontroverze kolem bratří Mašínů bývá vysvětlována vlivem propagandy minulého režimu, který si pochopitelně nenechal ujít příležitost k  uspořádání procesu s "bandou záškodníků, diverzantů a teroristů", provázený náležitě hysterickou kampaní. O dvacet let později věnoval Mašínům i jeden díl tupě tendenčního seriálu Třicet případů majora Zemana a dílo propagandistické zkázy bylo dokonáno. Od bratrů by si slušný člověk kůrku nevzal.

 Faktem však je, že ačkoli i v dnešní době stále mnoho lidí fandí sympatickému majoru Janovi, bylo zároveň z archívů již uvolněno mnoho materiálů, vznikají dokumenty, vydávají se knihy, Mašínové sami poskytli řadu rozhovorů, v nichž předestřeli svůj pohled na události padesátých let, a ti, které to zajímá, mají přístup k informacím. Jak tedy vysvětlit, že Mašínové stále vzbuzují rozporuplné emoce a  "příznivci" se s "odpůrci" dodnes hádají, zdali pokladník Rošický hájil spíše výplaty podniku nebo, jakožto údajně dobrovolná součást represivního systému, socialistické zájmy státu? Jak je možné, že ani v demokracii s volným přístupem k informacím, nemůže dodnes česká společnost nalézt konsenzus, zdali jsou členové skupiny hrdinové třetího odboje či nikoli?

Když Ctiradu a Josefovi nacisté popravili tátu, jednoho ze slavných Tří králů, byli to ještě malí kluci. Stal se pro ně hrdinou, hltali vyprávění o něm a jeho činech, o statečnosti a odvaze, a rozhodli se být jako on. Po válce zůstalo všude plno munice a zbraní a kluci se činili a sbírali. Čistili je i zkoušeli (pravda, to s tím kulometem ve sklepě nebyl úplně nejlepší nápad), bavilo je to. Už rok po skončení války, to jim bylo 14 a 16, se vypravili na lup do muzea, jen aby si odnesli pár nepoužitelných samopalů, které po cestě rovnou zahodili.

Únorem 1948 nabraly neblahé události spád. Před několika málo lety skončila strašlivá válka, ve které však člověk aspoň mohl jasně určit nepřítele. Když k moci přišli komunisté, národ se obrátil proti sobě. Stb mělo plné ruce práce, zatýkalo se, mučilo a popravovalo. Matka Mašínová byla v kontaktu se spolupracovníky jejího zemřelého muže a a spolu se syny viděla na vlastní oči, jakou „péči“ věnuje  nastupující režim legionářům a členům odboje. Sama se nakrátko stala členkou KSČ, to když jí byla, jako všem ostatním sociálním demokratům, poštou zaslána stranická legitimace - stejně jako Rošickému, mimochodem. Zakrátko ale vystoupila a v procesu s Miladou Horákovou organizovala petici na její osvobození. Propaganda ovšem neprodyšně uzavřela smysly národa do úzkého koridoru, kde neměly místo informace o chaosu na venkově, hospodářství utápějícím se v problémech, o perzekucích odbojářů a pochybovačů, kterým se nový režim zdál podezřele podobný tomu minulému. Tvrdou propagandou a důsledným stíháním kritiky se velmi brzy podařilo vytvořit žádanou atmosféru strachu a poslušnosti. Výborně používané metody propagandy popsala Markéta Chalupová ve své knížce. Píše kupříkladu, že "Plně účinná propaganda je pouze v tom případě, nabude-li monopolního charakteru. Lidé pak nemohou kontrolovat pravdivost svých tvrzení." To se podařilo a i Mašínové uvěřili, že válka s imperialistickým Západem je na spadnutí.

Kluci každopádně začali věnovat veškerou svou pozornost zbraním, myšlenkám na různé ozbrojené akce a snili o službě v US Army. Evidentně byli fascinováni zbraněmi, výbušninami, vojenskou akcí a dneska by se pravděpodobně řeklo, že byli nadšení military fans. Nezaháleli. Sice už měli na kontě nahodilé rozbíjení agitačních skříněk, výrobu malých náloží dle otcova receptu a podobné drobné záškodnictví, ale dychtili po akci. Padlo rozhodnutí získat konečně nějakou pořádnou výzbroj.

Krátce za sebou přepadli dvě policejní stanice. Nějaké zbraně a munici si sice odvezli, ale nedá se říci, že by byli bůhvíjak úspěšní. Z první akce nezískali vůbec nic, jen prvního mrtvého. Kašíka se pokusili omráčit ranami do hlavy; když se nedařilo, střelili ho kontaktně a pak ještě jednou z větší dálky, pro jistotu. Kvůli hluku utekli kluci kvapně a bez kořisti pryč. Po několika dnech to zkusili na jiné stanici znova. Honzátka pod záminkou vylákali ven, chytili, spoutaného odvedli zpět na stanici a když se jim ho nepodařilo uspat, jeden z kluků - Ctirad - mu podřízl krk. Konečně získali funkční automaty, pistole a granáty.

Chtějí utéct na Západ, ale Ctirad je zatčen a umístěn do jáchymovských uranových dolů. Provádí tam odvážné sabotáže.

V létě dalšího roku se členové skupiny usnesou, že kromě zbraní potřebují i peníze. Vymyslí plán přepadení vozu vezoucího výplaty. K tomu ale potřebují uniformu SNB. Rozhodnou se zajet do Olomouce, vyhlédnout si libovolného příslušníka, zabít ho a obrat ho o šaty (a nejlépe i o nějaké peníze, aby měli na zpáteční cestu). Sledovali několik potenciálních obětí, ale ty k jejich smůle volily k pohybu rušné ulice nebo se pohybovaly nad očekávání rychle, a plán se nezdařil.  Nakonec musel Josef sáhnout do vlastní kapsy a dalším dvěma na zpáteční cestu půjčit. Když neuspějí ani o týden později, seženou tedy místo uniformy SNB milicionářskou a vyrobí si doma stavěcí terčík. Z různých banálních důvodů se ale stále nemohou dobrat realizace a auto jim nejméně třikrát unikne, než se jim ho konečně podaří zastavit. Pokladník Rošický, ačkoli má v ruce zbraň, je přemožen a podroben pokusu o omráčení, které se opět nepovede. Údery se míjí účinkem, Josef přiloží zbraň a střelí do zad. A pak z větší dálky znovu.

Peníze tedy byly úspěšně uloupeny.

Členové krkolomně vymýšlí, jak dostat Ctirada z vězení. Dospějí k úvaze, že by bylo záhodno opatřit si výbušniny. Už na druhý pokus si z dolu Kaňk odnesou donarit. Kluci teď mají třaskaviny, zbraně... a spoustu peněz. Utrácejí za oblečení, restaurace a za motorky, na něž padne většina financí. Je to velmi okaté a neopatrné.

Hurá na stohy! Jawa 500 OHC je úplně nová, krásná sportovní motorka.

zdroj: http://cdn.fotocommunity.com


A hlavně nenápadně! Ariel Square Four taktéž.

zdroj: http://www.batorinternational.com

Pak, dříve než se kamarádi rozhoupou osvobodit Ctirada, vrací se ten na amnestii domů a je na čase začít konečně vyvíjet nějakou smysluplnou záškodničinu. Napadne je těžce zkoušené venkovany potrápit ještě víc a na nedostatek slámy upozornit jejím zapálením. Během akce se ale naplnilo staré známé "když se to, tak se to". Nejenže jim na poslední chvíli navlhnou podomácky vyrobená zapalovadla z vánočních františků, ale rozbije se jak motorka důležitá k objetí všech vyhlédnutých stohů, tak i zapůjčené kolo. A kromě toho Ctirad nedrží jazyk za zuby a upozorní na sebe, když hloupě odpoví jednomu míjenému hasičovi. Tomu se nezdá mladíkův středočeský přízvuk a podivné chování a když Ctirada dojede (zase mu spadl řetěz), místo odpovědi je střelen do hrudníku a do obličeje, stejnou zbraní jako v Chlumci. Moravské stohy tedy hoří, ale diletantství z toho čouhá jak sláma... ze stohu.

Brzy nato stojí Josef před hrozbou narukování (Paumer už na vojně je a Ctirad má "modrou"), navíc vzrůstá obava z odhalení, a tak padá urychlené rozhodnutí odejít. Zkouší to třikrát, ale nedaří se. Nápad na ilegální přechod se ale, jak už bylo řečeno, objevil už před dvěma lety.  Kluci vymysleli, že ukradnou auto a prorazí si cestu skrz šumavské zátasy. Tehdy zasáhl zkušenější strýc a naivní plán jim vymluvil s poukazem na to, že na sever, kde nejsou hranice tak bedlivě hlídané, se navíc dá dojet vcelku normálně a pohodlně vlakem. Dostali od něj spoustu dalších užitečných rad. Pohybovat se nikoli společně, nýbrž jednotlivě, obléci se nenápadně.

Na cestu se nyní chystá pět chlapců. Situaci ovšem hrubě podcení a navíc udělají několik zbytečných, avšak osudových chyb. Nemají pořádnou mapu a dost peněz, každý s pouhými pěti markami v kapse. Je sychravý listopad, brzy jim začne být zima a dojdou skrovné zásoby jídla. V roztržitosti ztrácí pistole i oblečení. Už na německé straně se rozhodnou přepadnout kolemjedoucí auto, ale jednak je příliš malé, než aby je mohlo všechny uvézt, navíc zapomenou oběti sebrat klíčky, musí se vracet a nakonec na sebe zbytečnou střelbou upozorní tak nešťastně, že utíkají bez úspěchu a teď ještě s policisty v zádech. Další chybou je, když vyšlou jednoho člena koupit ve velmi pozdních hodinách na nádraží pět lístků, jsou už notně umolousaní a zoufale nápadní. Po zatýkání a následné přestřelce zůstávají čtyři. V dramatickém útěku kličkují lesy, mají více štěstí než rozumu, ale v téměř neprodyšné smyčce mnohatisícové policejní přesily ztrácí dalšího člena.

Dramatický útěk nakonec dopadne šťastně pouze pro oba bratry a Milana Paumera. Celou anabázi popisuje Ctirad v knize Oty Rambouska a je nutno uznat, že je to velmi napínavé čtení. Hoši prokázali obrovské odhodlání a statečnost a zaslouží uznání, jak dokázali unikat ze smrtonosné pasti. Dovede si dnes někdo představit, že by byl schopen užívat si blaženě tepla v hromadě mokrého jehličí v listopadovém nočním lese? Prošli si neuvěřitelnými útrapami a  jejich otec by na ně byl jistě pyšný. Ano, možná by nestřílel ze zálohy (policista na odchodu byl zasažen mezi lopatky), ale vzhledem k vypjatosti situace a dlouhodobému stresu je to asi i pochopitelné. Jestli si mašínovská skupina za něco zaslouží obdiv, tak za tento nebezpečný útěk.Však také zmíněná útlá knížka věnuje samotnému útěku celých sto stránek, popisu činnosti jejich otce, respektive Tří králů, čtyřicet a takřka sedmileté činnosti obou bratrů v Československu pouhých dvacet sedm.

To možná i trochu napovídá, že bratři tušili, že se není moc s čím chlubit a že jediným výrazným sabotérským činem nakonec bylo zapálení stohů. Podle plánu si sice obstarali zbraně, povedlo se jim sehnat i velkou sumu peněz, ale výplaty zaměstnanců Kovolisu posloužily hlavně na nákup motorek, něco se projezdilo po vzájemných poradách, jednáními s potenciálními převaděči a obhlídkami hranic, a mnoho peněz prostě lehkomyslně utratili, což nakonec vedlo i ke sporům ve skupině. A přitom na skutečnou diverzi bylo paradoxně potřeba velmi málo. Podle slov Ctirada: " Byl to (Mořice) klasický příklad, jak se i s nepatrnými a primitivními prostředky dá úspěšně sabotovat."

Co se zbraní týče, ty nakonec také téměř nepoužili a před odchodem je zakopali.

Přitom měli mnoho velkolepých plánů. V průběhu těch několika let se zaobírali rozličnými myšlenkami na

- vyhození vlaků do povětří (jejich oblíbená, opakuje se v různých variantách )
- sabotáž rafinerie v Kolíně,
- sabotáž vysílače v Poděbradech
- přepadení pošty v Kolíně, Loučeni (spolu s MNV a SNB výhodně v jedné budově), Jeseníku, Poděbradech
- likvidaci různých lidí
- únos letadla (Ruzyň, Kolín)
- únosy vysokých vládních činitelů, chtěli je vyslýchat a informovat CIA
- výbuch před pražskou budovou StB
- útok na ministra obrany při cestě na rekreaci v dnešním Puppu (Když nápad ztroskotal na prosté neschopnosti zjistit, kdy tam přesně pojede, tak slevili, že by vyhodili do povětří alespoň ten hotel.)
(doplněno)

Jak je vidět, ambiciózních plánů se zrodilo hodně. Naráželi ovšem na nedostatek informací, zkušeností a svou velkou naivitu. Mnohé akce z podstaty vyžadovaly poměrně dost času a úsilí a dostaly se pouze do stádia, kdy někdo slíbil, že něco zjistí. Výsledkem je, že z těchto nápadů nebylo uskutečněno NIC.

Nakonec byly provedeny pouze akce de facto přípravné, a jejich provedení  mnohdy zoufale  amatérské. Jediná skutečná sabotážní akce, tj. zapálení stohů,  byla víc než co jiného především povinnou čárkou pro jednání s Američany.

Kdyby nemělo jejich jednání fatální důsledky nejen pro mnoho cizích lidí, ale i pro vlastní rodiny, přátele a jejich blízké, dalo by se možná  pochopit jako činy mladické touhy po vzrušení a dobrodružství. Jejich odboj mohl mít i jinou formu, ale systematická špionáž se jim zdála příliš nebezpečná a roznášení letáků zase málo účinné. Od Mašínů ani Paumera však nikdy nezazněly pochyby nad správností a přiměřeností zvolených prostředků.  A přitom by pokora a uznání omylů, kterých se na cestě za svobodou dopustili,  neumenšily jejich statečnost, právě naopak.  K čemu i po šedesáti letech nedůtklivě oponovat (Paumer), že Honzátko rozhodně nebyl svázaný ani spoutaný,  a přitom je to zmíněno v jejich vlastním vyprávění (Ctirad), a později  ještě jednou, v souvislosti s obavou, aby nález padákových šňůr u nich doma nebyl spojován s přepadením obou stanic SNB a jejich použitím tam.  Kdo jiný by na mrtvolu v kaluži krve aranžoval  jasně bílou šňůru, když bratři v té době ještě byli mimo podezření? Proč do poúnorového odboje zahrnovat i loupež zbraní z poděbradského muzea z roku 1946?

Možná, že kdyby dokázali nezabíjet, nezemřela by ve vězení ani jejich matka  - možná - na kdyby se nehraje. Paumer před smrtí potvrdil, že úmysl zabíjet měli, ačkoli podle jeho pohrdlivých slov si například "Rošický mohl ten svůj hnusnej život zachránit..." Jaká ohromující  neúcta k životu, k člověku! Sebereflexi a pokání však u trojice MMP nehledejme.  I poté, co vyšlo najevo, jaké byly ve skutečnosti komunistické ryby, které se jim podřilo ulovit. Smáli se i disidentům jako neschopné partě škrabálků smolících básničky. O Havlovi hanlivě hovořili jako o kreténu pěstovaném komunisty.

 Je mi líto, mně zase přijde směšné, když dva bělovlasí pánové pózují s pistolkami "jako kdysi zamlada". I po šedesáti letech tak zůstali dvacetiletými  mladíky, kovboji, kteří se o politiku vlastně ani příliš nezajímají, ale vědí, že by to chtělo vzít bič a všechno vypráskat. Proč mi teď hlavou problikává jeden blonďatý Skandinávec? Taky měl rád zbraně, mimochodem.

Zdá se mi nešťastné zjednodušovat kauzu skupiny bratří Mašínů do prosté polarizace ano – ne, dělit se na chápající zastánce a zavilé odpůrce, jako kdyby nemohlo být nic mezi tím. Myslím, že pro pochopení minulosti a poučení se z ní je potřeba dívat se upřímně a s otevřenýma očima, nehledat hrdiny za každou cenu. Kluci prokázali ve svém životě mnoho odvahy a statečnosti, ale zároveň způsobili mnoho utrpení svými činy, jimž by neměl být přisuzován jiný význam, než ten, který jim tehdy dali oni sami. Z vyprávění hlavních aktérů, svědeckých výpovědí i dalších indicií vyplývá, že akce byly páchány primárně za účelem zajištění odchodu na Západ. Domácí odboj tak zůstal přáním, nenaplněnou ušlechtilou myšlenkou.



Zdroje: 
Ota Rambousek - Jenom ne strach
Barbara Masin - Odkaz - Pravdivý příběh bratří Mašínů
Miroslav Kačor - Svědomí hrdinů/Jiná tvář odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů
Markéta Chalupová - Nebojovali švestkovými knedlíky
Miroslav Kasáček a Luděk Navara  - Příběhy třetího odboje

www.ustr.cz
www.wikipedia.org

35 komentářů:

  1. Dík, Evropanko, já sama na Mašíny nemám trpělivost, ale takto pěkně shrnuté jsem to přelouskala.

    Který díl Zemana to byl? Mně se u těch stohů pořád vybavuje ta střelba ve školě.. pletu si to?

    OdpovědětVymazat
  2. Kimmy, já vím, že to je dlouhé a děkuju, že sis to přečetla celé :-)

    Původně jsem měla v úmyslu jen na pár řádcích shrnout, co si o Mašínech myslím. Mělo z toho být jasné, že to byli hlavně hrozně mladí kluci (definice sama o sobě, hehe), kteří rychleji jednali, než mysleli, byli zbrklí, zmatkovali a měli houpé, naivní nápady. Často, při dohledávání více informací, jsem si říkala "Pat a Mat" a kroutila jsem nad tím amatérismem hlavou. No a těch pár řádek se mi poněkud roztáhlo :-)

    Myslím, že ta epizoda se jmenovala "Strach". Sřelba ve škole reflektovala jiný, neuvěřitelně hrubě zkreslený případ a to se jmenovalo "Vrah se skrývá v poli". Pamatuju se, že jako malá jsem tenhle díl zahlídla v televizi a pak mě ti postřílení u umyvadla ve třídě a policisti v rojnici na poli ještě dlouho strašili.

    OdpovědětVymazat
  3. Mně to rozhodně dalo hodně, tak ještě jednou dík. Moc tedy nechápu, proč tedy jako měl nějaký vládní představitel letět na pohřeb.... ale stejně tak nechápu, proč si někdo myslí, že Klaus měl vyznamenat ty hokejisty, co zahynuli v Rusku.

    Nějak prostě jdou ti národní hrdinové mimo mně.

    Ještě k Zemanovi - já si pamatuju, že my jsme zas hromadně všichni byli vyděšení z dílu Studna a dodneška se mi vybavuje, jak otec byl toho dne zvláštně neklidný...

    OdpovědětVymazat
  4. Když jsem si vyhledávala vyjádření různých politiků k Mašínům, setkala jsem se s něčím, co ty velmi dobře dobře znáš :-) - povrchní žvanění bez znalosti věci a čím míň znalostí, o to větší vymezování se.

    Tvoje poznámka týkající se národních hrdinů - myslím, že kdyby tady byli skuteční hrdinové nebyla by tu taková urputná snaha hledat je za každou cenu a nepřihřívat si na nich svoji politickou polívku. A to se týká jak Mašínů, tak i těch hokejistů.

    Ano, Studna byla opravdu strašidelná!

    OdpovědětVymazat
  5. No - já se právě některým věcem už účelově vyhýbám, Mašínové byli jedna věc, aféra okolo ČEZ druhá, teďka ty švýcarské peníze okolo mosteckého uhlí asi budou další...

    já myslím, že hrdinové okolo jsou, ale nikdo o nich nemluví. Matka postiženého dítěte, starosta, co řídí obci s čistým štítem, podnikatel, co se sám poctivě vypracoval a vytvořil pracovní místa, vědci, kteří prorazili na mezinárodním poli... nevím, proč se u nás lidem nepředkládají vzory...

    svobodný tisk je dobrá věc, ale já bych jim napařila povinnost najít každý den nějaký pozitivní příběh...

    OdpovědětVymazat
  6. A proč se jim vyhýbáš? Není to škoda?

    Hrdinové všedního dne existují, o tom se nepřu, a už vůbec nechci umenšovat jejich důležitost. Podle mě ale absence těch skutečných hrdinů vyvolává v lidech nedostatek sebevědomí, projevující se přesvědčením, že matka postiženého dítěte je nezodpovědná sobecká mrcha, podnikatel si určitě nakradl a starosta bezpochyby šmelí s obecními pozemky, ale je tak chytrý, že se na to ještě nepřišlo. Proto se u nás lidem nepředkládají vzory, nikdo by jim nevěřil.

    OdpovědětVymazat
  7. Až na pár chyb a nepřesností mi ten článek přijde celkem seriozní. Pistoli ztratil po nočním přechodu hranice pouze Milan Paumer. Janata ji vůbec neměl, protože mu ji Ctirad Mašín prostě nesvěřil. Poprvé Janatovi půjčili pistoli, aby hlídal přepadené auto. No a on celkem zbytečně vystřelil do vzduchu. Nebýt tohoto incidentu, o Mašínovcích by pravděpodobně dnes nikdo nic nevěděl. V tichosti by se dostali do Západního Berlína, jak měli původně v úmyslu. Takže strůjcem jejich legendy, kdy se třemi pistolemi čelili armádě, byl paradoxně "kovbojíček" Zbyněk Janata.

    OdpovědětVymazat
  8. Mikeilo,

    vyhýbám se jim hlavně proto, že jsou tak obsáhlé a musela bych si k tomu přečíst mnohem víc, než jeden nebo dva články - něco jako jsi tu udělala s Mašíny... a nějak na to nemám energii, nechce se mi v tom sajrajtu babrat

    Jinak ta zášť, kterou popisuješ - nevím, jestli by ji vyřešili hrdinové... to si myslím je důsledek toho jedu, kterým se tu lidi už tak dlouho infikují a té beznaděje, že poctivost je nanic nebo dokonce na škodu... tam si nemyslím, že by stačilo pár hrdinů, na to by byla potřeba Oddysea, aby ten Augiášův chlív vyčistil...

    nejsmutnější je, že to všechno nasávají ty děti - tu zlobu, závist, nepřejícnost...

    nějak to na mně s tím listopadem padá...

    OdpovědětVymazat
  9. @Teo, děkuju za komentář, snažila jsem se ;-)

    Souhlasím, že kdyby tehdy Janata zbrkle nestřílel, mohli se v tichosti a relativně pohodlně (a v plném počtu) do Berlína dostat.

    Hodně jsem ale přemýšlela nad atmosférou ve skupině, na to, na co asi myslel Janata, když všichni byli ozbrojeni a on jediný ne, jakpak si asi připadal, když věděl, že mu nedůvěřují, a na moment, kdy se rozhodl, že se oddělí. Možná, kdyby nevypovídal on, neřekl by nic ani Švéda. O spojitosti Mašínů s uskutečněnými akcemi by se nevědělo a nikdo by z nich nedělal hrdinné odbojáře.

    OdpovědětVymazat
  10. Kimmy, no ale ta zloba, zášť a nenávist, jak píšeš, musí přece mít někde svoje kořeny, ty nevznikly samy od sebe. Myslím, že jsou to všechno projevy nízkého sebevědomí, nedůvěry ve vlastní úspěch, v to, že něco mohu dokázat úsilím a pílí. Češi jsou mistři ve sebeshazování. A jak získám sebevědomí a důvěru ve vlastní schopnosti? Tím, že dokážu něco, na co můžu být pyšná.

    OdpovědětVymazat
  11. Mikeilo, já myslím, že taková ta pavlačová zášť je už nějak daná dlouhodobě, ale je bohužel přiživovaná tim, jak lidi furt vidí, že ti darebáci a podvodníci vyhrávají, tak se to jen prohlubuje..

    sebevědomí.. nevím, mám pocit, že sebevědomí hraničící s arogancí lidem nechybí

    OdpovědětVymazat
  12. Kimmy, já se zdráhám uvěřit, že by Češi už od přírody byli nepřejícní, závistiví deprivanti. Něco to muselo vyprovokovat, něco tomu dalo růst, nemyslíš?

    S tím sebevědomím, ano, některým lidem skutečně nechybí, stejně jako arogance, ale není to v případě jednotlivců spíš zastírací manévr? Češi jako národ nijak zvlášť sebevědomě nepůsobí.

    OdpovědětVymazat
  13. Mikeilo,

    od přírody jistě ne :) a určitě to neplatí pro všechny... ale stačí se podívat na Morálku pani Dulské a vidíš tam ty rysy

    jenže to asi jen tak pobublávalo a na vyšších místech byla noblesa. Noblesu odstranili komunisti a po revoluci se na nejvyšší místa dostali ti současní vlci...

    s tím sebevědomím nevím, já nějak žádné uťáplé lidi neznám...

    OdpovědětVymazat
  14. Kimmy, tak to mám asi zásadní handicap, ten film jsem neviděla! Takže myslíš, že vlci tvrdoloketníci tvoří samozvanou elitu a národ na to bezmocně kouká, protože nemá koule a sebevědomí na to ten svinčík vymést? :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Mikeilo, já tyhle filmy můžu... co třeba Sňatky z rozumu?

    ja si myslím, že ano, malá skupina tvrdoloketníků (on se tam taky ne každý s tvrdým lokty dostane a takový ministr školství Dobeš mi nepřipadá, že by měl tvrdé lokty, ale asi je pro někoho vhodná figurka) si to tu opachtovala a lid je nasraný (že už to tak musím říct) z toho, jak jim to prochází a oni nemůžou vůbec nic. Tak si to pak vybíjejí jinde, podvádí a bere to jako že když může elita, tak obyčejní lidi můžou taky.

    Podle mně to není o nedostatku sebevědomí ten svinčík vymést, je to o tom, že schopní a kvalitní lidi, kteří na to mají, se nikde nesdružují a podle mně se jim do toho ani nechce, protože se bojí, že by byli ušlapaní.. .jako ten Tůma...

    Kde vzít několik stovek kvalitních lidí, co by do toho chtěli jit a kde vzít pár dobrých vůdců, co by to dali dohromady?

    OdpovědětVymazat
  16. Sňatky z rozumu? Ty znám :-)

    Já si myslím, že nějaké sdružování slušných a začínání s čistým stolem je nereálná představa. Koukni, jak dopadl Tůma. Přitom stát má páky, jak si sjednat pořádek - jen mít sebevědomí k jejich důslednému využívání.

    Trošku jsme od těch Mašínů utekly. Oni by se nám jistě vysmáli, že kecáním toho moc nevylepšíme, hehe, a měli by pravdu ;-)

    OdpovědětVymazat
  17. Mikeilo,

    no tak tam se taky hezky pletichařilo.

    Teď jsem ale trochu zmatená - kdo by měl mít to sebevědomí využívat páky státu? Dyť ten stát je tou korupcí prolezlý... tohle jsi četla?
    http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_politika.asp?c=A110909_233622_p_politika_wag

    Napiš něco o korupci a budem pokračovat :) Mašíny necháme odpočívat

    OdpovědětVymazat
  18. Janata se nerozhodl oddělit, ale ve zmatku po noční přestřelce na nádraží v Uckru utíkal jiným směrem než ostatní. No a zraněnému Švédovi nechali jednu ze tří pistolí, aby se mohl zastřelit. Ale možná omdlel... V celé té historii je řada neuvěřitelných náhod. Tak třeba "pokladník" Rošický nebyl žádný pokladník, nýbrž jeho nadřízený. Něco jako ekonomický náměstek. Pokladník byl totiž podezřelý ze zpronevěry a tak místo něj jel jeho šéf. Jenomže Mašínovci čekali na auto s penězi už předchozí měsíc a to ještě jel pro výplaty pokladník, který by žádný odpor nekladl. Signál měl dát předsunutý Milan Paumer, jenomže on v příkopu u silnice usnul... No a příští měsíc už byl na vojně. ;)

    OdpovědětVymazat
  19. Kimmy, stát. Stát prostřednictvím svých úředníků. Ale psaní o korupci nechám na tobě, na tohle zas nemám nervy já :-)

    @Teo, víte, jak by to bylo dlouhé, kdybych tam měla všechno tohle vypisovat? :-)

    O oddělení Janaty se můžeme přít. Je i dost pravděpodobné, že se ztratil ve zmatku, jak píšete, ale Vrbecký uvádí, že to bylo plánované. I kdyby se pletl, faktem je, že on jediný neměl zbraň - tj. znevýhodnili ho a nedůvěřovali mu. Určitě mu dali sežrat tu střelbu u auta. To asi moc příjemné nebylo.

    Mimochodem, zajímal by mě Váš pohled na tu výpravu do Olomouce. Z celé té jejich činnosti mě tohle šokovalo možná nejvíc - ačkoli se vlastně nic nestalo, neuspěli.

    OdpovědětVymazat
  20. Mikeilo,

    nebudu ti to tady dál plevelit :) - ale nemyslím si, že problém by byl v tom, že by státním úředníkům chybělo sebevědomí (opět máme příklad Michálka, který byl státní úředník, měl sebevědomí a jak dopadl)

    kapři si rybník nevypustí a občani se toho klidně mohou domáhat, a nic nezmůžou... cesta ven by možná mohla vést přes nové poctivé vůdce, kteří najdou a dokážou inspirovat schopné odborníky - ale bojím se, že je to naprostá utopie...

    OdpovědětVymazat
  21. Kimmy, no vidíš, a já myslela, že Nečas poctivý a slušný je. Dokonce se z něj stal i vůdce. Nějak ho to semlelo, asi. Z Machálka udělali opovrženíhodnýho udavače a Tůma šel radši zpět do soukr. sektoru. Nějak mi z toho vyplývá, že jednotliví slušní lidé (byť ve vysokých patrech politiky) toho moc nezmění.

    OdpovědětVymazat
  22. Vkládám od Christabel.

    Stále mi nejde k Tobě dávat komentáře, tak to napíšu sem: četla jsem článek o Mašínových, je vážně dobrý, dala sis s tím práci. To je výsledek toho samostudia, o kterém jsi zde nedávno psala, že? Opravdu důkladné. Já jsem nikdy tak daleko v úvahách nešla, ani tolik faktů jsem si nenačetla, vlastně jen články, knížky ne.
    Staví to celý ten příběh pro mne do trochu nového světla... je to podnětné.

    V příběhu Mašínových se hodně zapomíná na to mládí, na ten adrenalin... a taky mne napadá, že ten příběh působí úplně jinak jako celek a jinak když se "rozstřihne" na dvě poloviny (činnost zde, útěk), nebo ještě na víc částí, každý ten incident samostatně. Kdyby nedošlo k té první části, není o čem diskutovat, kdyby nedošlo k té druhé části, rovněž není o čem diskutovat, jenže se staly obě a teď je otázka, zda je správnější to brát jako celek, v němž druhá polovina, následná, legitimizuje tu první, nebo ne.
    Díky, napsalas to moc dobře.
    A tenhle komentář patří tam:))

    OdpovědětVymazat
  23. A ještě jednou :-)
    Christabel, děkuju. Zajímalo mě to čistě proto, že jsem chtěla vědět, kam se postavit. Asi jako volba Havel - Klaus, Sparta - Slavie, Izrael - Palestina, oteplovač - ochlazovač :-)

    Fakt nemyslím, že bych o Mašínech věděla všechno a že můj názor na ně je ten jediný správný. Koukni na @Tea, kolik toho ví. Však jsem taky od něj dostala za uši, že tam mám chyby, hehe.

    No, beztak nám nezbývá počkat, až se z archívů uvolní další materiály. Zatím se můžeme o spoustě věcí pouze dohadovat, domýšlet si je.

    OdpovědětVymazat
  24. Mikeilo,

    došla jsem ke stejnému závěru jako ty... bohužel... takže teď je ta otázka, najde-li se důvěryhodný zkušený odhodlaný vůdce, který si bude umět vybrat ty správné lidí... nebo ne...

    pokud ne, nemyslím si, že se něco v dohledné době změní

    OdpovědětVymazat
  25. Kimmy, četla jsem nedávno úvahu, už si bohužel nevybavuju od koho, kdo psal a ukazoval na konkrétním příkladu z Ameriky, že je potřeba začít naopak zezdola. Že to začíná rozbitými okny a končí korupcí na vládní úrovni. Že je potřeba začít důsledně potírat i tu nejdrobnější kriminalitu a postupovat výš... Jasně, je to dlouhodobá záležitost, ale bez toho není možné pohnout se dál a bez toho, obávám se, se ti ten "tvůj" odhodlaný vůdce se správnými lidmi v tom smradlavém blátě do měsíce utopí.

    OdpovědětVymazat
  26. Mikeilo,

    když já myslím, že ze zdola ti lidi taky narazí na bariéru, přes kterou se nedostanou a tím, že ti nadřazení mají vetší moc než ti dole, je to nerovný boj. Jistě i v ČR jsou ojedinělé případy starostů obcí, kde to jde... ale pak jsem taky slyšela, že takový schopný starosta byl zvolen do senátu a byl konec... Takový Gazdík je podle mně schopný kluk na tu lokální úroveň, ale ve špičkách české politiky s ním dle mého názoru dost zametají..

    jak tak čtu příběhy o policistech - ty obyčejné, lidské - tak myslím, že k potírání i té nejdrobnější kriminality tu chybí základní vůle. Když člověku ukradnou kabelku, auto nebo vyberou byt - naděje, že by to policie vyřešila je minimální. A nevím, jestli jsi četla ten odkaz u mě na blogu - v metru krade parta kapsářek, chlapík se ozve, najednou se vynoří jejich ochránce, chlapíka zmlátí a pak všichni nastoupí do metra a odjedou. Všechno je zachyceno na videu... výsledek - chlapík má ublížení na těle, kapsářky pobraly, co mohly, nikdo je nepotrestá a okolostojící se raději nezapojili.. jak z tohohle chces začínat zespoda?

    Mmch - takový chlapík je umně hrdina, že se jim aspoň postavil - a ten příběh z něho udělá oběť. Lidé se poučí, že hrdinství se nevyplácí...

    OdpovědětVymazat
  27. Kimmy, možná si trochu nerozumíme. Když budou četníci důsledně hlídkovat v ulicích a dohlížet, aby psi nebyli bez vodítka, aby lidi chodili po přechodech a aby spratci nesprejovali po domech, na žádnou bariéru nenarazí. Přecházíš na červenou? Postavilas k popelnicím sporák a gauč po babičce, protože se ti nechce vozit to do sběrného dvora? Bum, dostaneš pokutu!

    ...zbytek u tebe na blogu ;-)

    OdpovědětVymazat
  28. Janata je bezpochyby klíčová postava v celém příběhu. Vrbecký napsal svou knihu "Mrtví nemluví" už v roce 1985, takže nemohla nebýt tendenční. Možná měl i přístup k archivním dokumentům STB, zejména k zápisu o výslechu Zbyňka Janaty. Ptal jsem se na něj Milana Paumera a on vylučuje, že by se chtěl od skupiny trhnout, přestože byl prý "rapl". Neuměl totiž německy. Jen Švéda se obstojně domluvil. Vrbecký též uvádí, že v Janatově batohu našli 5 krabiček nábojů. Jenomže Janata žádný batoh neměl a všichni dohromady měli po překročení hranice 3 pistole a 52 nábojů. Paumer byl rovněž neozbrojený. Ale to o Janatovi jsou všechno jenom spekulace. Nejspíš sám u výslechu uvedl, že se chtěl od ostatních "trhnout" v naději na mírnější trest. To jsou však jenom detaily, podstata mašínovského příběhu je někde jinde. A bez dobových souvislostí je téměř nemožné ho pochopit a vstřebat. Jinak z toho vyhřeznou jen černobílá klišoidní stanoviska. Já právě ocenil fakt, že jste se poctivě se snažila neuchýlit se k primitivním odsudkům či neméně primitivní glorifikaci. ;)

    OdpovědětVymazat
  29. @Teo, děkuju za Vaše fundované komentáře, velmi mě těší, že jsem ulovila pod svůj článek takového diskutéra :-)

    Dle Ctirada měli čtyři pistole:
    Ctirad - parabellum 9.
    Josef - walther 7.65
    Milan - star 9.
    Václav - čz 7.65
    (Za případné chyby se omlouvám, jestli něčemu nerozumím, tak jsou to zbraně.)

    Nejsem si úplně stoprocentně jistá, ale mám dojem, že spis s výpovědí Zbyňka Janaty ještě nebyl odtajněn.

    A ještě noticka - Josef ztrácel oblečení i pistoli, pak to zase našel, ale třeba u Hedvíkova ne :-)

    OdpovědětVymazat
  30. Ano, to souhlasí. Jenomže Milan Paumer při nočním přechodu hranice spadl do blátivé jámy a pistoli ztratil. Takže na německém území operovali pouze se třemi.
    Spis odtajněn nebyl, ale STB mohla Vrbeckému umožnit nahlédnout do něj. Kde jinde by se tehdy dozvěděl tolik podrobností? Samozřejmě taková ochota asi nebylo zadarmo...

    OdpovědětVymazat
  31. Ne že by to bylo nějak velmi důležité, ale když už se bavíme o tom ztrácení, tak abychom byli úplně přesní - Milan spadnul do díry, ztratil botu a pistoli, botu našli, pistoli ne. O dva dny později Josef ztratil ve slámě kabát s pistolí a kompasem. Pistoli našli, kabát s kompasem nikoli :-p

    OdpovědětVymazat
  32. Ano. Ale v kontextu článku si s fakty nevystačíme. Pro většinu lidí je tady nepřehlédnutelný morální a snad i právní problém. Má občan právo postavit se totalitní moci se zbraní v ruce? Odpověď zní: nepochybně ANO. Avšak když si položíme další otázky: Všemi prostředky? I za cenu civilních obětí? Pak už nastupují nejrůznější bariéry a jak jsem výše poznamenal, není snadné je s naší civilizační výbavou a zkušenostmi překonat. A řada lidí je překonat nemůže a ani nechce. To je v pořádku. Jenom kdyby se z této kategorie nerekrutovali ti nejnesmiřitelnější křiklouni. Já třeba mám docela "pifku" na církev, zejména katolickou. Ale bibli mám načtenou, ministroval jsem v kostele a chodil do hodin náboženství. Takže vím, co kritizuju. V "Mašínerii" tenhle pocit nemám. Čím méně vědomostí, tím zpravidla hlasitější odsudky. A to je špatně, ne?

    OdpovědětVymazat
  33. Mašínerie, to je pěkné.

    Jenom s fakty si nevystačíme, jsou ale dobrým odrazovým můstkem. Nežila jsem v té době, a leckdo by si mohl říct, jak to, že si takový usmrkanec troufá dělat srandičky z pětice odvážných mladíků. No ano, troufám si, protože jsem o deset let starší, než byli tehdy oni, mám informace, které oni neměli a dívám se na jejich činy s šedesátiletým odstupem a zkušeností dvou dalších generací. Ano, nemít relativní dostatek informací, nejsem si jistá, jestli bych se k vyjadřování na to téma vůbec odvážila. A ani teď nevím, jestli se nevynoří nové okolnosti, které úplně změní dosavadní úhel pohledu. Dost možná že i rozhovory s panem Paumerem změnily Váš pohled na věc.
    S tím, co mám a vím, jsem se tedy rozhodla někam se postavit a jenom doufám, že se sama nedopouštím křiklounství. Lidé křičí z neznalosti, to je smutná pravda. Nejen jedna porodní bába by o tom mohla vyprávět.

    OdpovědětVymazat
  34. Rozhovory s Milanem Paumerem nezměnily můj pohled na věc, to rozhodně ne. Já nikdy žádné pochybnosti neměl... Ale paradoxně mě naučily chápat ty, co je mají. A to je celé. :)

    OdpovědětVymazat
  35. Evropanko,
    díky za článek, je to cenné - moci si přečíst podrobnosti (a nemuset je sám nikde dohledávat, protože do té míry to "moje" téma není).
    Taky nemám ráda hordy, které šmahem odsoudí "vrahy" anebo naopak glorifikují "hrdiny."

    OdpovědětVymazat