Smutné gaudeamus

Fakt, že státní maturitu nesložilo "pouze" čtrnáct procent žáků, je v podstatě úspěch.
Pro ty, kteří to štěstí neměli a třeba kvůli tomu nemohou nastoupit na vybrané vysoké školy, to není moc velká útěcha a státním úředníkům jistě zvoní v uších z peprných nadávek na jejich hlavy.

Ovšem čistě teoreticky, pokud ministerstvo tvrdí, že by se mělo opět jednat o součást elitního vzdělání, mohly být zkoušky ještě tvrdší. Však také na skutečně dobrých školách si žáci více volili obtížnější variantu a téměř bez výjimek uspěli.

Záměr ministerstva odměnit školy s výbornými výsledky je chvályhodyný.  Taktéž posvítit si na problémové školy, poslat tam inspekci a nechat je pocítit důsledky znepokojivého maturitního debaklu existenčně, je pochopitelný. Smutné ale je, že za žalostnými výsledky žáků stojí z velké části i finanční situace jednotlivých škol, jelikož platí, že čím méně peněz, tím méně učitelů, často méně kvalitních, a tím horší kvalita výuky. Pokud tyto školy přijdou o část příjmů, jejich situaci to příliš nezlepší. Možná by skutečně prospělo celému školství, pokud by špatné školy zanikly nebo upravily náročnost schopnostem svých žáků. Ovšem lít více státních peněz do již tak elitních škol není podle mě zcela nutné; tyto školy problémy s financováním nemívají.

A tak si letošní neúspěšní maturanti můžou zazpívat alespoň kousek z Gaudeamus igitur:

Pereat tristitia,
Pereant osores.
Pereat diabolus,
Quivis antiburschius
Atque irrisores. 

Nechte smutek zahynout!
Nechte nenávistníky zahynout!
Ať ďábel zahyne! 
A také odpůrci bratrstva!
A posměváčci taky!

Učte se a příští rok všem ukažte, že to dáte ;-)