Proč lidé nejsou schopni přijmout zodpovědnost? Za sebe, za svoje činy. Proč má následky nést kdokoli jiný, jen ne oni? Lidé se panicky bojí chovat se dospěle a zodpovědnosti se brání, jak umí.
Ve veřejném životě jsou to voliči, kteří přehazují zodpovědnost na politiky; malá snaha žít si svůj život zodpovědně bez pomoci státu vede přímo do spletité sítě sociálních dávek. Místo, aby se občan snažil vydělat si na sebe bez pomoci a byl na to hrdý, zajde si dnes na sociálku a nechá se pohodlně živit. Místo, aby se občan snažil sebe i své blízké zajistit i s ohledem na budoucnost, rodina aby si v prvé řadě pomáhala navzájem, je tu vžitý pocit "ať se stát stará!". Stát se stará, jak umí. Jak? Nevydělává si na sebe zodpovědnou a finanční politikou - půjčuje si z budoucnosti nebo si silou mocnějšího vezme z kapes těch ukázněnějších.
Obce se chovají podobně. Dnes se totiž už ani instalace světýlek na obecním kostele nebo oprava rozbitého chodníku neobejde bez státních dotací. Místo, aby se lidé společně složili na opravy ve své vesnici, popřípadě s pomocí lokálního mecenáše, automaticky se obecní ruka s žádostí o peníze natáhne ke státu.
Ve zdravotnictví to došlo tak daleko, že než by pacienti přemýšleli nad zodpovědností nad svým zdravím, přenechávají veškerá rozhodnutí na lékařích. Ti se zodpovědnosti pochopitelně formálně zříci nemohou, ale zcela logicky své postupy upravují tak, aby za případné nepříjemnosti vinu nenesli, respektive snaží se, aby k té situaci vůbec nedošlo. Ovšem pak se nelze divit, že ne vždy je zvolený nebo obecně doporučovaný postup ve prospěch pacienta. Stane se, že jistá skupina pacientů, kteří ve skutečnosti ani pacienty nejsou, požaduje, aby o léčbě mohli spolurozhodovat. Jejich snaha ale naráží na mohutný odpor zdravotníků a všech zúčastněných na straně státu. Schizofrenie je tak veliká, že i té relativně malé skupině, která chce nést zopovědnost za své zdraví a důsledky svých rozhodnutí, je toto základní právo "pro jejich dobro" státem upíráno.
A situace není o nic lepší ani v mezilidských a obchodních vztazích.
Každá činnost obnáší i riziko, že se ne vždy všechno povede. Někdy je to shoda nešťastných náhod, někdy lajdáctví, někdy hlouposti a mnohdy i zcela vědomý úmysl. A jak se nám projeví nezodpovědnost zde? Když dojde k pochybení, automaticky šup vinu hodit na druhého, kličkováním mezi nepravdami i zcela očividným lhaním. Po konfrontaci s usvědčujícími důkazy pak bagatelizováním problému a poškozený je nakonec ještě nařčen z chamtivosti a nečestných úmyslů. Viník se urazí a odmítne nadále komunikovat.
A přitom by stačilo jediné.
Říct promiňte, stalo se, je mi to líto, chybu napravím. Zachovat se zodpovědně a přijmout důsledky svého konání.
V Česku to lidé ještě neumí.
Protoze je k zodpovednosti nikdo nenuti... zodpovednost neni nic prijemneho, co by lidi vyhledavali. A nuceni k zodpovednosti je unavne a nekdy i nebezpecne (jsem ted cetla, kolikrat revizori dostanou za to, ze chteji jen ukazat zodpovednost za zaplaceni sluzeb dopravniho podniku). Vymahat zodpovednost je tezke a na dlouhe lokte, je potreba duslednost a vytrvalost - a kdyz si jdou mocni panove vzajemne na ruku, nemas sanci...
OdpovědětVymazatAle nesouhlasim, ze volici prehazuji zodpovednost na politiky - teda urcite ne vsichni, ja rozhodne ne. Jenze v demokracii to bez politiku nejde, protoze nemame ani osviceneho absolutistu, ani urednickou vladu, ktera by to resila na zaklade odbornosti - proto volicum nic jineho nezbyva, nez nekoho zvolit, ale volici samotni nemaji zadne prostredky, jak zodpovednost politiku vymahat. A prave posledni volby ukazaly, jak to dopada, kdyz volici chteji zmenu...
Promin, ze jsem se tak rozparadila, ale je to tema memu srdci blizke... mohla bych o tom prednaset...
Kimmy, voliči přehazují zodpovědnost na politiky v tom smyslu, že vyberou víc pravdpodobně toho, kdo jim ty dávky spíše dá (nebo aspoň slíbí). Lidi shrábnou měsíčně svých pár jistých šušňů, ale kde na to ten stát vezme, o to se nestarají. Tak to prostě je, těchhle lidí je víc než těch skutečně zodpovědných.
OdpovědětVymazatOno by to chtělo začít u sebe, být důsledný a poctivý zejména k sobě. Dokud takoví lidé nebudou a nebudou se chovat zodpovědně, nebude takový ani stát.
Mikeilo,
OdpovědětVymazatasi mas pravdu, ze vetsina volicu to tak dela, ale bohuzel ja mam pocit, ze v CR proste ani ti zodpovedni lidi nemaji volbu... ja ji teda pro sebe nevidim
zacit u sebe - urcite - zit tak, aby se clovek mohl beze studu podivat do zrcadla...
v demokracii ale vitezi vetsina - nadeje, ze vetsina lidi se sama od sebe rozhodne byt zodpovedna, je podle mne nulova..
Tak to máš pocit úplně stejný jako já :-(
OdpovědětVymazatNarážím dnes a denně a takových článků jako třeba ten s Askem před časem bych pomalu mohla psát několik denně. Samozřejmě bych si mohla říct, že jde o výjimky, že jsou i slušní lidé a slušné firmy, ale ono se to tak moc opakuje a je to tak systematické, že prostě není možné nevidět, jak mají lidé zde obecně nastavené myšlení a stav společnosti tomu nutně odpovídá.
Chtěla bych být důsledná, ale takhle nebudu mít pomalu kde nakupovat, s kým jednat. Protože lidé mají tendence k určitým vzorcům chování a opakuje se to neustále. I když vím, že mám pravdu, musím buď sklonit hlavu nebo nepřistoupit na to a čekat konflikty. Ta důslednost je někdy nesmírně těžká...
Ta myšlenka, s kterou si někdy s mužem pohráváme, je velmi lákavá.
narazim na uplne stejny problem - a moc ti drzim palce, aby tvuj spor dobre dopadl, aby aspon nekdo dokazal, ze to jde, protoze moje vlastni zkusenost je jinde...
OdpovědětVymazatale ja neverim, ze nejakym apelovanim na slusnost je mozne neco zmenit, ja od te chvile, co se z tehle vlady, ktere jsem tak verila, vyklubala soucasna podoba, uz opravdu nevim, z ceho brat..
Neverim, ze lidi sami se zmeni... spis mam strach, jak vychovat deti, aby na slusnost tvrde nedoplacely ...
Prý spor... ano, ten, který myslíš, je špička ledovce šupáctví, diletantismu a neprofesionality... a vězí v něm navíc spousta peněz. Ale kdybych měla řešit právní cestou všechny podobné spory, usoudila bych se.
OdpovědětVymazatTřeba čerstvý případ ze včera. Firma jednoznačně pochybila, ovšem zodpovědnost odmítla a náklady na nápravu si nechala uhradit dvakrát - ode mně i od pojišťovny a jako jediná na tom dokonce vydělala. Mohla bych to ostřit dál, ale má to smysl, když oni opravdu upřímně nevidí, že lhát pojišťovně se nemá, že odrbaný zákazník už se k nim opravdu nevrátí a že je to celé tak trochu chucpe?
A z toho samého dne: Jiná firma pochybila, a to, co postavila, spadlo, a teď zcela automaticky předpokládá, že se na opravě budu podílet nákupem materiálu - a široký konsenzus v mém okolí je takový, že to mám udělat "abych měla klid".
Je to prostě tak moc systematické, že mě současná, minulá, ani žádná jiná česká vláda nepřekvapuje, bohužel. Jedinou výjimkou byla ta Tošovského.
Souhlasím s tebou, že nějakým apelováním se toho moc nezmění a o děti se taky bojím...
Jen už to muselo ven.
Ano, to je ten paradox soucasne doby, ze lide poctivi a chytri jsou porad jeste rukojmi, protoze holt clovek nemuze byt zaroven zednik, elektrikar, instalater a obkladac..
OdpovědětVymazatje to ale system, ze tito lide vedi, ze si na nic normalni clovek nic nevezme, protoze spravedlnosti nebo zodpovednosti se tu nedovolas.. prave proto, ze neexistuje nezavisly organ, ktery by tyto veci byl schopny rychle a efektivne resit. Je to paradox, ze clovek nezaplati blbou jizdenku MHD, nikdo ho nemusi upozornit a exekutor mu zabavi posledni zidli - ale kdyz firma neco prokazatelne pokazi, tak najednou postih neni.. je to strasna nerovnovaha
boje proti slendrianu jsou straslive unavne a nekonecne... a clovek se bohuzel musi rozhodnout, jestli tomu skutecne chce ten svuj cas a energii venovat s tim, ze sance na vitezstvi je miziva
priznam se, ze ackoli obdivuju lidi, co to delaji, nevim, jak bych se sama zachovala, zivot mame jen jeden.
Taky bych vladu nejradeji sverila expertum jako je NERV.. ale nejde to, mame demokracii..
To máš pravdu, že boj se šlendriánem je únavnej. Samozřejmě, cesty jsou. Vybírat na nejremeslnikach.cz (tam dokonce zákazníkům sami volaji a ptaji se na zkušenosti a hodnocení), protože tam ludráci nepůjdou. Důsledně volat ČOI a nebo se prostě si projít tím soudním soukolím. Ono to jde, ale je to pracné. Jenže muž to moje "a matter of principle" zná velmi dobře :-)
OdpovědětVymazatA jak nemám ráda exekutory (to je na úplně jinou debatu), tak mě škodolibě těší představa, že té zmíněné firmě X, která mi už dva roky místo omluvy ukazuje fakáče, exekučně obstaví i poslední židli. Jasně, že mě štve, že lidi nejsou zodpovědní sami od sebe, že k tomu musí být donuceni, ale třeba si ta firma příště rozmyslí odvádět nekvalitní práci a *** se zákazníky.
Uvidíme.