Babišova dobrota

Omlouvám se Kimmy, že jí lezu do politického zelí, ale tentokrát si komentář neodpustím.

Zpozorním totiž vždy, když nějaký nováček vtrhne do veřejného života, všechno zkritizuje, jasnozřivě rozkryje všechen šlendrián a korupci, vítězoslavně demaskuje hašteření politiků i mnoucí se ruce lobbistů.... a jako řešení nabídne snahu o "spravedlivější společnost, funkční a právní stát" a "zákony, které povedou k omezení dosavadního politického marasmu, zabrání rozkrádání státu, zvýší všeobecnou transparentnost a efektivitu veřejné správy a umožní začít používat při správě státu zdravý rozum."

K tomu si dovolím několik poznámek.

Neexistuje efektivní způsob, ani s pomocí zákonů, jak donutit státního úředníka k používání zdravého rozumu. A nejen úředníka.

Problém současné společnosti totiž netkví ani tak v kvalitě legislativy, jako ve vůli společnosti ji dodržovat a uplatňovat. Pokud není společenská vůle přirozeně se řídit vlastními zákony a pokud je nemalá část národa upřímně přesvědčena, že zákony nejsou ničím jiným než otravnou překážkou v osobním rozletu, ani jejich větší množství na tom nic nezmění.

Proto si myslím, že cestou, jak ozdravit českou společnost, není produkce dalších a dalších zákonů, ale důsledné uplatňování těch stávajících. A je bláhové myslet si, že výměna jednoho politika, jedné politické strany za jinou změní znatelným způsobem dosavadní systém, zatočí s korupcí a vymete všechny nepravosti. Malý respekt k jakémukoli řádu, pravidlům, konstantní snaha je obcházet, nalézat fígle a kličky je vlastní celé české společnosti a nějaká drobná rošáda na politickém poli to těžko změní.

Je to jako s nepořádnou hospodyní. Pokud není systematická a neudržuje domácnost v neustálém pořádku a čistotě, ani její občasné odhodlání a nahodilý úklid situaci nezmění a chaos se jí okamžitě vrátí zpět. Pokud se ale naučí, že každá věc má své místo, že tamten či onen flek se rozhodně projednou neztratí, že větrat a vynášet smetí se musí pravidelně, bude to na začátku možná velký opruz a sebepřemáhání, ale pak zjistí, že to vlastně jde docela samo a práce má míň.

Lidé si musí sami uvědomit, že tam nahoře sedí pouze jejich reprezentativní vzorek, oni sami - včetně jejich nejhorších vlastností.  Dokud budou mít lidé tendence vyhazovat odpadky do příkopů, šulit sociální systém, házet se marod kvůli melouchům, jezdit bez pásů a telefonovat přitom, budou to dělat i ti nahoře, jen adekvátně k získanému vlivu.

 Ač tedy v zásadě souhlasím, že změny je nutno podnikat zezdola, nejsem si úplně jistá, že shromažďovat příznivce za účelem prosazování výše uvedených vágních a vcelku nic určitého říkajících hesel je tou správnou cestou.

Jelikož ale si myslím, že i problematická iniciativa je lepší než žádná, a současně budu předpokládat, že její autor to myslí dobře a nesnaží se pouze hrubým populismem rozšířit sféru svého vlivu, skutečně doporučuji se pragmaticky zamyslet, jakým způsobem se dobrat kýžených změn, stanovit přesný postup a velmi konkrétní, proveditelné cíle. Existuje velká pravděpodobnost, že bez jasné vize a politického plánu jakákoli snaha velmi rychle ztratí dech a navíc si její představitelé z nezkušenosti buď okamžitě nabijí ústa, a nebo - se rychle v tom smrdutém bahně naučí plavat a celou, původně možná i vážně míněnou iniciativu zdiskreditují. Lidé však mají tendence hledat jednoduchá, bezpracná řešení, takže je dost možné, že si i tato iniciativa své příznivce, alespoň na jednu volební sezónu, najde.

Zatím na mě bohatý hokynář ale moc důvěryhodně nepůsobí.