Štítky

:-) 17. listopad 3D ABL alkohol amnestie Anastázie Hagenová Asko nábytek azyl Babiš baby boxy banky Bárta Bém birthday Birthplace study BIS Blesk blogování Breivik bulvár code černá labuť ČGPS ČOI ČSSD ČT ČTK Dělníci bulváru děti dětskýma očima dluhová krize dobro dokument domácí porod Downton Abbey EHCR ekonomie ENG EU euro Evropa facebook fail farmaceutický průmysl faux pas festival tolerance film firma Gallup gaming gay parade globalizace Google Gosford Park Hájek Havel homosexuálové internet Ivana Königsmarková Janeček Janoušek Japonsko ježíšek Jillian Michaels jxd Kalousek kauce Kavčí hnízdo Klaus kmotr kniha knihy knížky pro děti komunikace komunisti korporace korupce le fay legalizace Leoš Heger lidská práva marihuana marketing Mašínové Mat Honan mateřství media média MMF multikulturalismus MZ Naomi Kleinová narozeniny Nečas negativní hlasy NFFP No logo odboj odborář odposlechy ODS OSN osobní PA Paumer plagiátorství pohádka policie politika porno porody Pospíšil právo pražská kavárna prezident prezidentská milost prezidentská volba prohibice projev První republika přímá volba příroda radosti Rath recenze Reflex reklamace rio rodina Roman Smetana RTS Rusko Řecko senát seriál SFŽP Schwarzenberg sociální síť soud soukromé soukromí společnost SPOZ spz starosti státní maturita stávka strasti superstar Svobodní šafr škola školství Šoková doktrína Šouf t-mobile těhotenství televize Ternovszky vs. Hungary Trnka Umberto Eco ÚS vánoce velezrada velké wtf vězení volby volební systém výchova výzkum Woody Allen wtf zdravotnictví Zeman zlo zodpovědnost ženy Žítkovské bohyně

čtvrtek 30. června 2011

O slepičárně a nekompetentních petentech

Chráním si svoje soukromí. Neodhaluju se zbytečně lidem na ulici, ani na netu. Nevyprávím detaily zpoza rodinných hradeb a nevystavuju nikde fotky svoje, ani svých dětí.

Dlouho jsem odolávala Facebooku, právě a protože je to jedna velká slepičárna, ale nakonec jsem tam z několika obskurních důvodů taky. Povypínala jsem, co se dalo, a zatím se rozkoukávám. Na zeď skoro nepíšu a sebekriticky uznávám, že to, co se mi povětšinou honí hlavou, není dostatečně chytré, ani vtipné, aby stálo za zaznamenání.  Navíc mi jde v patách hrůza z představy, že si někdo vygůglí moje jméno a vyskočí na něj duchaprostá fejsbůčí hláška o tom, jak jsem upekla buchtu. Nebo nějaké kompromitující osobní fotografie. To radši žádné. (I když pochopitelně, moje děti jsou krásné, nejkrásnější, a mateřská pýcha mi potměšile našeptává, abych se pochlubila.)

Proč o tom píšu? Dneska mi zmrzl úsměv na rtech, jelikož jsem před časem, nepochybně v nějakém poporodním pomatení smyslů, podepsala jednu petici a uvedla i plnou adresu (moje chyba, samozřejmě, jelikož jsme malá vesnička, stačí přidat k jménu obce číslo) a vyhledávače odkaz stále pokládají za relevantní. Každý si mě tak může velmi rychle najít. A bude to na tom netu zřejmě viset na věky věků. Uááá.

Já vím. Mnoho lidí volí opačný přístup, zřejmě ve smyslu "pokud všechno zveřejním, už se nemusím starat o utajení". Má to mnoho do sebe, ale nemůžu si pomoct, ať si lidi plujou v mracích podle libosti, konzerva ve mně se toho bojí.

S tím souvisí i moje velké internetové dilema: Mám, jako ta, která si střeží soukromí a není ochotna ho příliš sdílet, právo nahlížet do profilů jiných lidí, prohlížet si jejich fotky, číst jejich osobní komentáře? Z právního hlediska určitě. Je ale sociální síť na internetu skutečně benevolentnější a vztah "má dáti - dal" opravdu nemusí být v rovnováze? Nebo je to tak, že lidé zaplevelují prostor každodenní všedností,  důležité věci zůstávají skryty, a nakonec výsledek je týž?

Žádné komentáře:

Okomentovat