Štítky

:-) 17. listopad 3D ABL alkohol amnestie Anastázie Hagenová Asko nábytek azyl Babiš baby boxy banky Bárta Bém birthday Birthplace study BIS Blesk blogování Breivik bulvár code černá labuť ČGPS ČOI ČSSD ČT ČTK Dělníci bulváru děti dětskýma očima dluhová krize dobro dokument domácí porod Downton Abbey EHCR ekonomie ENG EU euro Evropa facebook fail farmaceutický průmysl faux pas festival tolerance film firma Gallup gaming gay parade globalizace Google Gosford Park Hájek Havel homosexuálové internet Ivana Königsmarková Janeček Janoušek Japonsko ježíšek Jillian Michaels jxd Kalousek kauce Kavčí hnízdo Klaus kmotr kniha knihy knížky pro děti komunikace komunisti korporace korupce le fay legalizace Leoš Heger lidská práva marihuana marketing Mašínové Mat Honan mateřství media média MMF multikulturalismus MZ Naomi Kleinová narozeniny Nečas negativní hlasy NFFP No logo odboj odborář odposlechy ODS OSN osobní PA Paumer plagiátorství pohádka policie politika porno porody Pospíšil právo pražská kavárna prezident prezidentská milost prezidentská volba prohibice projev První republika přímá volba příroda radosti Rath recenze Reflex reklamace rio rodina Roman Smetana RTS Rusko Řecko senát seriál SFŽP Schwarzenberg sociální síť soud soukromé soukromí společnost SPOZ spz starosti státní maturita stávka strasti superstar Svobodní šafr škola školství Šoková doktrína Šouf t-mobile těhotenství televize Ternovszky vs. Hungary Trnka Umberto Eco ÚS vánoce velezrada velké wtf vězení volby volební systém výchova výzkum Woody Allen wtf zdravotnictví Zeman zlo zodpovědnost ženy Žítkovské bohyně

sobota 21. července 2012

Je politika špinavou hrou pro pár vyvolených?

Vyjednávání, intriky, na různé strany rozehrané partie, úskoky a lsti. To je politika.

 Nikdy to nebude jen suchá úředničina, pouhá správa veřejného majetku a odborné diskuze nad nejrůznějšími problémy. Kdo teď pozoruje dění kolem vyšetřování letadel CASA, může si ukroutit hlavu nad počínáním některých zainteresovaných politiků, protože dohady o tom, co kdo řekl a jak to bylo myšleno, připomínají trapností telecí léta prvních lásek. Tragédií je, že účastníci by měli představovat elitu národa a nikoli partu hormony zmítaných, nevyrovnaných pubescentů, neustále soutěžících o to, kdo z nich je nejlepší drama queen. Ale nemylme se, i to je politika. Za zdánlivě malicherným divadlem, kdo kdy komu co volal, je tvrdý boj o pozice, v němž má každý krok svůj přesný smysl. Čím více je v sázce, tím více přichází k slovu ostřejší munice - lhaní, hrubé způsoby, ohýbání zákonů - i to k tomu patří, a ještě víc. Je to boj o moc a vliv a pro budoucí vývoj je jedna taková malá letní půtka o jeden telefonát důležitější než deset seriózních rozprav o rozpočtové kázni. Kdo chce politiku kritizovat, měl by mít toto na vědomí. Je to především hra a různé taktické manévry její součástí. Nebývalá míra nestydatosti, malé dbaní na dobré mravy a alespoň nějakého zdání úcty k voličům pak znamenají, že se hraje o hodně.

 Bohužel, kromě přímých účastníků je jemné nuance rozehraných mocenských partií málokdo schopen náležitě vychutnat. Mezi veřejností je možno zaznamenat spíše značnou míru nepochopení a vtíravý pocit, že je jí zezhora intenzívně a s velkou chutí káleno na hlavu. Její mínění, zdá se, nikoho nezajímá a ona marně skřípe zuby, poněvadž nemůže dělat vůbec nic, než ty trapné hrátky bezmocně pozorovat. Ale může si za to sama.

 Neblahé zkušenosti minulého režimu udělaly ze slova "straník" div ne hanlivou nadávku. Po převratu se lidé do stran a členství v nich příliš nehrnuli, za označení "nestraník" nebo "nezávislý" byly ve volbách body navíc jisté a frčelo to stejně, jako dnes frčí visačka "bio". Záruka lepší kvality. Zaplést se s nějakou stranou a dokonce do ní vstoupit se stalo synonymem  masochismu a dobrovolného ponoru do senkruvny. Členství v politické straně se stalo politováníhodným handicapem. A zde tkví příčiny dnešní neradostné situace a potažmo i všech dalších problémů, korupce a podvodů všeho druhu. 

Není totiž z čeho vybírat. 

 Strana s nejširší členskou základnou, KSČM, má necelých šedesát tisíc členů, ČSSD a ODS dohromady pod padesát. TOP 09 má čtyři tisícovky. Pokud by ve volbách uspěli Piráti, zastupovali by -  pozor, pozor! - celých dvě stě členů. Členové politických stran tedy tvoří cca jedno procento všech obyvatel ČR. Je to velmi málo. Strany občas, aby se neřeklo, organizují náborové akce, ale sem tam nějaká beseda se studenty, rozdávání letáčků či výzvy na stranických webových stránkách nemají téměř žádnou odezvu. Ročně zaznamenají strany přírůstky v řádech desítek členů, přičemž úbytky jsou vyšší a členské základny se téměř bez výjimky zužují.

 Není divu, že české politické strany pak nemají z čeho vybírat a točí stále tytéž tváře. Jenže kde mají brát nové? Divíte se, že je v Parlamentu Kristýna Kočí? Možná z těch osmi set členů Věcí veřejných dosud patří k tomu nejlepšímu, co se mezi nimi našlo. A čí je to vina? Nás všech! Tady je totiž vidět přesně ten problém, který pramení z toho, že se nikdo nechce "namočit v té špíně", že angažovat se v politice je divné, protože slušný člověk na ni "nemá nervy a  žaludek". Svojí úpornou snahou nenamočit se v politice jsme si zavinili, že teď se v ní koupe do sytosti hrstka těch, kteří se podobnými pochybnostmi rozhodně netrápí. Více než kde jinde jsou v ní k vidění různí nezdravě ambiciózní jedinci, oportunisti všeho druhu, zakládající politické strany jako firmu se čtyřletým business plánem, hochštapleři, kteří by se jinde neuživili, a všelijací, na levárny talentovaní paraziti. Nebývalá míra korupce také dokládá, že omezená konkurence v malém rybníce dělá i z plotiček dravé štiky a z příležitostí rozežrané zloděje. Ano, jsou tam i slušní lidé, ale mezi slepými jednooký králem. Velmi výmluvným důkazem je i poměrně zoufalá kandidátská nouze pro nadcházející prezidentské volby.

 Současný model, kdy strany nespoléhají na členské poplatky a nechají si od státu platit štědré příspěvky, totiž nenutí ke změně. Markantní je to v regionech, kdy stačí k získání vlivu i několik desítek lidí. Takhle vznikali v různých koutech republiky oni kmotři a takhle si pár hochů mohlo v poklidu rozdělovat unijní dotace u pivka.Těm, kteří už dlouhá léta vysedávají ve sněmovně a za celý svůj život nepoznali jinou práci, těm tahle situace jistě velmi vyhovuje. Ti, kteří si vybudovali image nenahraditelné figury každé vlády, ti, kteří nabyli dojmu, že jsou nepostradatelní, že chování řeznického psa je u státního úředníka cosi žádoucího a se suverénním klidem přečkají každé hlasování o nedůvěře, ti jsou jistě také spokojeni.

 A co zbytek republiky? Co voliči? Vyhovuje jim ta situace? Mají pocit, že mají, co si zasloužili? Pokud ne, tak co by měli dělat?

 Lze samozřejmě zakládat nové a nové strany a doufat v zázrak, tj. že některá uspěje a zčeří zasmrádlé stojaté vody. V současné době, pokud lze věřit wikipedii, je registrováno 83 stran a 44 hnutí. Drtivá většina z těch subjektů však nemůže na nějaký volební úspěch pomyslet ani ve snu a už dvacet let se na vrcholu točí pořád těch pár stejných stran, obvykle spolu s jedním či dvěma sezónními politickými startupy. Vznikají totiž často jako zájmové spolky, specializované na tu svou oblast, jež si pak ovšem v denní praxi na své naivitě a nezkušenosti v hraní oněch her rozbijí nos a po pravidelné blamáži neslavně mizí. Tudy zcela zřejmě cesta nevede.

 Rovněž čekání na to, až se  odněkud z poctivého davu zjeví ti nejschopnější  a nejpoctivější, budou kolem sebe soustřeďovat další schopné a poctivé a pozvednou tak všeobecnou morálku a politickou úroveň, je podle mého názoru také velmi naivní a vlastně jen potvrzuje rozšířenou pasivitu a poraženectví.

 Nic se samo od sebe neudělá. Strany se samy od sebe nezreformují a politici nezačnou zpytovat svědomí. Nedonutí je k tomu ani nejrůznější vtipné i nevtipné agitky o tom, jak moc jsme v prdeli a jak doma zpracovat dědky a báby. Klíčem totiž není volby znechuceně ignorovat nebo k nim z musu jednou za čtyři roky jít a v nich z několika zel vybrat to nejmenší. Klíčem je mít vliv už na samotný výběr kandidátů. A mít na paměti, že vybraní kandidáti pak vybírají kandidáty do vyšších úrovní. 

 Pokud veřejnost tuto možnost chce mít, musí pro to něco aktivně udělat. Už vidím, jak se každý otřese, brr, špinit se politikou. Ale jiný recept není. Zaútočme na existující, zavedené strany spokojeně podřimující v závětří všeobecného nezájmu a změňme je podle našich představ. Vyberme si stranu, která je našim hodnotám ideově nejblíž a vstupme do ní. Poplatky jsou v řádech stokorun a dovolit si je může každý. Politikou se přece nemusí živit všichni, jak možná naznačují stranické přihlášky a otázky na nich. Jde o to rozšířit členskou základnu a mít vliv nejen na dění ve vlastním okolí, na vesnici či městě, ale i na to, kdo bude stát v čele a získá privilegium hrát ony hry.  Jde o to mít vliv na to, jaká bude jejich úroveň.

 Jinak to prostě nejde. Doba, kdy bylo chvályhodné být nestraník, je pryč, protože je zřejmé, kam nás ta přílišná pasivita dovedla.

14 komentářů:

  1. Ahoj Mikeilo,

    zajímavá úvaha, ale svým okem škarohlída na ní vidím několik nereálných prvků. Především si myslím, že řada kvalitních lidí do politických stran již vstoupila. Osobně dva z nich znám, jeden z nich v mé městské části (není ale placený úředník). Občas dávají k dobru, jak to v politice hodí.

    Problém je v tom, že mezi řadovými členy a nejvyšším vedením, které českou politiku ovládá, je mnoho vrstev. A postoupit z jedné vrstvy do druhé není nijak snadné, není to záležitost schopností a zkušeností, ale vazeb na správné lidi. V politické straně je velmi jednoduché vzít nadšeného pěšáka a plně ho na mnoho let zaměstnat lokálními záležitostmi bez možnosti dostat se kamkoli výš. A protože ve velkých stranách je podstatně více ostřílených matadorů, než je volitelných pozic, šance nových lidí jsou mizivé (leda by se opět vesele kroužkovalo od konce, ale i to do parlamentu vyneslo sice možná i několik desítek nezkorumpovaných poslanců, ale ti se jak vidno nijak neprosadili).

    Vstup do politické strany podle mého názoru nevyřeší nic. Na skutečnou změnu by totiž bylo nutné, aby takový vstup byl masový - v řádech desítek tisíc, aby tito lidé mohli demokraticky zvolit nové vedení. A tady opět narazíš na stejný problém, jako u nových stran - kde vzít ty nové schopné a poctivé lidi a přesvědčit ty masy, že to jsou schopní a poctiví lidé? V zavedených politických stranách navíc narazíš na odpor starých struktur, které se nebudou chtít zavedených pozic vzdát. Nové seskupení mi přijde podstatně schůdnější, pokud by se tito schopní a poctiví lidé našli, ale podle mně by byla nutná podpora několika lidí, ke kterým má národ ještě nějaké zbytky důvěry - jako je třeba ten Janeček nebo tento druh lidí. Dodat tomu punc důveryhodnosti.

    Pasivita je totiž naprosto normální lidský jev - dobrovolné příslušenství k politické straně není ve světě nijak masouvou záležitostí. Češi nejsou vyjímka. U nás je problém v tom, že politici jsou prostě šmejdi, nemají v těle morálku a čest a občany to sice štve, ale pořád je volí. Ono by opravdu stačilo, aby ty strany občané nevolili - bylo by to podstatně jednodušší, než do strany vstupovat - ale ani to se neděje. Z toho pramení má skepse k tvé představě.

    Samozřejmě se mohu mýlit. Já sama do existující politické strany nevstoupím, ale do nového subjektu s důveryhodným vedením bych vstoupila. Na druhou strany je pravda, že kdybych v roce 2009 žila v ČR, asi bych vstoupila do TOP09 a dnes bych už byla straník bývalý....

    Pro mě je to prostě pořád demokraticky jaksi neřešitelné.

    OdpovědětVymazat
  2. Buď si škarohlíd, ale na tvých úvahách taky vidím několik nereálných prvků :-) Každopádně díky za obsáhlý komentář.

    Když to vezmu od konce - řešitelné to je a jak to tak bývá, ta nejúčinnější řešení bývají ta nejméně pohodlná. Stejně jako když boubelce řekneš "nežer" :-) Ale když bude jíst zdravě, střídmě a cvičit u toho, výsledek se rozhodně dostaví s větší pravděpodobností, než když bude dál po nocích luxovat ledničku a ve dne utrácet majlant za zázračné hubnoucí pilulky.

    Stejně tak myšlenka, že pokud lidé chtějí změnu, musí pro to sami něco udělat, není zcestná, už jen proto, že k ní není potřeba žádných zásadních změn - není nutno měnit Ústavu, jako např. u negativní volby, není potřeba měnit současné zákony, není potřeba ani žádných revolucí - jen je potřeba uvědomit si, že demokracie se neděje sama od sebe, ale že ji dělají její občané. Že se sami musí snažit.

    Že je člověk od přírody člověk pohodlný, ba přímo líný, to je pravda. Ale nesouhlasím s tím, že při pohledu na okolní země Češi nejsou výjimkou. Nemusíš ani chodit daleko - rakouští lidovci mají sedm set tisíc členů. O tom se zdejším stranám může leda zdát v mokrých snech. Vždyť i prvorepubliková socdem měla ke dvěma stům tisícům. Lidi prostě totálně ztratili zájem, rezignovali a teď se diví, kam je ta pasivita dovedla. (V tomhle případě se mi zdá úplné odmítnutí jít k volbám jako naprosto špatné, pomýlené a nic neřešící.) A já si myslím, že v jistém momentu ta trpělivost prostě může dojít. Třeba ne teď, později. Dovedu si i představit vtipně vymyšlenou kampaň vyzývající k živelnému "zaškodnictví", tj. k vstupování do stran a vymetání pavučin a sebejistých matadorů :-) Ano, ty vstupy by musely být masové, to souhlasím.

    Jasně, nemůže každý pěšák zářit ve vrcholové politice. Vždycky bude většina těch bezejmenných, kteří budou pracovat v regionech. Jenomže problém je ten, že třeba VV daly funkci pomalu každému s hmatným pulsem. V tom se s tebou absolutně neshodnu, že počty členů nevyřeší nic. Jak máš potom z několika stovek lidí provést výběr opravdu kvalitního kandidáta? A to ani nemluvím o tom, že když je někdo odborník, neznamená to automaticky, že honem musí chtít být i ministrem.
    Vždyť si představ, jak proběhne takový kongres. Přivedeš padesát loajálních lidí a jsi king. Pokud bys ale musela sehnat podporu třeba pěti tisíc lidí, musela by ses sakra víc snažit. A o tom to je. Pokud mají mít politici nějakou úroveň, musí mít konkurenci, musí si být vědomi, že si svou pozici musí zasloužit. Jenomže pokud nejsilnějí pravicová strana má členů tolik jako jedno menší okresní město, tak to s tou konkurencí nebude tak žhavé, rspektive bude to bída.

    Ohledně utváření nových, svěžích, důvěryhodných stran :-) Ony, aby uspěly víc než jednou, musely by získat alespoň tolik členů, kolik mají ty ostatní parlamentní, právě kvůli problémům výše uvedeným. Nehledě na to, v praxi se strany stejně shlukují k sobě buď doleva nebo doprava a na politické ty rozdíly jsou tak minimální, že spíš než novou stranou by se odlišné názorové proudy mohly řešit spíš frakcemi uvnitř strany, než honem zakládat novou stranu. Všechny malé středopravé strany stejně byly časem donuceny přilepit se k ODS.

    A mmch, důvěryhodnost je velmi prchavá matérie ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Myšlenka, že pokud lidi chtějí změnu, musí pro to něco udělat, není zcestná - ba shoduje se s tou mojí. Já jen škarohlídsky nevěřím, že masový vstup do profláknutých politických stran je v ČR reálná cesta k nápravě. Nepopsala jsi mi způsob, jak by po masovém vstupu do politických stran byli lidé schopní najít ty nové, lepší představitele politických stran. Právě proto, že současné politické strany mají strategické posty již dávno obsazené, najít a prosadit nové tváře je úkol nesmírně obtížný a ani 20 tisíc nových členů ho nevyřeší, protože to by se těch 20 tisíc lidí muselo na něčem shodnout. A v tom je zakopaný pes.

    Já jsem nenapsala, že počty členů nevyřeší nic, já jsem psala, že vstup do politické strany nic nevyřeší - v kontextu že pokud nebudou ty nové tváře v těch stranách, kterým by lidé věřili, tak stejně zas zvítězí ty staré struktury, kteří už v tom umí chodit. Není pravda, že by ODS ve svých řadách neměla lepší kandidáty na ministra spravedlnosti - ale Blažek se tam prostě hodí, tak tam je. Takto to funguje - co s tím udělají řadoví členové? Ti si jednou za x let mohou zvolit předsedu a místopředsedy - ale kdo vybírá ty kandidáty? Jsou to lidé zdola? Těžko.

    Nemyslím si, že všechny malé středopravé strany byly donuceny přilepit se k ODS - TOP09 je jeden příklad a ostatní spíš zanikly. Ale zanikly proto, že neměly tváře, kterým by lidé věřili. A co umí jedna tvář popisuje třeba ČP o Japonsku - http://www.ceskapozice.cz/zahranici/svetove-udalosti/novy-diktatorsky-typ-zrodilo-japonsko (neříkám, že je nutné najít přesně stejný typ v ČR, je to jen ukázka toho, co dokáže charismatický vůdce a jak za ním lidi jdou).

    Vtipná kampaň k masovému vstupu přesvědčí možná pár tisícovek lidí - ale vsadím se s tebou, že po půl roce se počáteční nadšení vytratí a ti lidé nebudou bít hlavou proti zdi. Pokud by tedy neměli před sebou někoho, kdo je potáhne vpřed.

    OdpovědětVymazat
  4. Ano, lidi musí něco dělat, ale neshodneme se v tom, co by to mělo být. Pasivně čekat, až se tady zjeví nová nezprofanovaná strana a u voleb jí hodit hlas s důvěrou, že se během pár měsíců neznemožní jako ty ostatní před ní? U minulých voleb se objevily dokonce dva slibní nováčci a podívej, jak to dopadlo. V čem by tohle mělo být jiné? Já ti to povím. V tom, že aby to k něčemu bylo, museli by lidé do té strany aktivně vstoupit, aby rozšířili HR a aby sami získali možnost výběr svých představitelů ovlivnit. Nemůžeš popřít, že jinou úroveň má strana s desítkami tisíc členů a jiná, která má členů... desítky.

    Nevím, proč si myslíš, že ti staří matadoři jsou neodstranitelní. Jsou, jenže nemají konkurenci. A není pravda, že jednou za x let si členové zvolí vedení a jinak nesvedou nic.Vždyť jsem o tom psala - začíná to už na oblastech. Tam velmi záleží na členech, kdo je aktivní a jakou získá podporu. A tihle členově pak mohou postoupit dál. No ale pokud je v buňce pět lidí, tak je jasné, že uspěje i někdo, kdo by jinak neměl šanci. Pokud vím, Pavel Dobeš kancelář zavřel a odešel k Lidem, protože v ní nakonec zůstal úplně sám. VV mi slouží jako extrémní příklad toho, že s málo členy se nedá dělat solidní politika.

    Taky nevěřím, že se musí angažovat známé a důvěryhodné tváře. Právě na oblastech se spíš než nějaké mediální celebrity daleko spíš prosadí lokální lidi - když jde o osobnosti, tak spousta senátorů vzešla ze starostů i docela malých obcí, takže tenhle mechanismus lokálního výběru funguje. Myslím, že kvalitní lidé jsou, jen je jich v politice, i v té lokální, zoufale málo.

    A ten jeden silný vůdce - článek jsem zatím zběžně prolítla - musí sám chtít. Vůdcem se nikdo nestane proto, že to po něm žádají jiní. Jestli to v sobě ten člověk má, projeví se to, jako v případě toho ósackého primátora, jestli ne, marně to po něm žádat jen proto, že má nějaký mravní kredit a je veřejně známý, to nestačí. Já tady nikoho takového nevidím a nebudu doufat v to, že se tu jednou objeví.

    Že byly ty malé středopravé strany přinuceny se přilepit k ODS bylo myšleno hlavně tak, že v té denní praxi stejně pracovaly v koalici a v klíčových věcech hlasovaly společně. Co si tak vzpomínám, tak to byla ODA, Unie svobody, Zelení a teď i VV a TOP 09. A upřímně, nebyly to spíš trucstrany vymezující se proti praktikám ODS než výrazně názorově se odlišující subjekty? Jedna silná pravicová strana by mi tady totiž bohatě stačila.

    Uff, že já radši neblogískuju o pocitech a náladách. S hejnem prťavek v patách se tohle píše hrozně těžko :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Staří matadoři jsou podle mně neodstranitelní z jednoduchého důvodu - jsou zběhlí v manipulacích. Abys mohla odstranit matadora, musíš nabídnout alternativu - a to takovou alternativu, které by věřilo těch x tisíc lidí. Aby se na alternativě x tisíc lidí shodlo, musel by to být člověk známější, než nějaký lokální starosta. Senátoři mohou být v Senátu - ale tam dělají velké houby. Mně se ani žádný senátor nevybavuje - kromě Štěcha.

    Já třeba do existující politické strany nevstoupím ze dvou důvodů - jednak je považuju za naprosto prohnilé a nevstoupím do organizace, jejimuž vedení nedůvěřuju - a za druhé od kamaráda vím, jak taková lokální politika vypadá, že se nijak zvlášť neliší od té státní, že ani tam to není o tom, co umíš, ale koho znáš a jak hraješ vedení na ruku. A vyšachovat příliš aktivního člena, který "nezapadl" je nesmírně jednoduché. Dokážu odhadnout, jak by to dopadlo. Ano jistě, pokud by se našla kritická masa lidí, dal by se udělat převrat - ale to by se ti lidé museli nejprve sjednotit. A v tom vidím základní úskalí Čechů. A vyzkoušela jsem si to na BC. V tomto směru jsem už i já pasivní a do předem prohrané bitvy nepůjdu - "been there, done that, got the t-shirt". Ale za zapálenými lidmi, kteří ty schopnosti a zkušenosti mají, za těmi bych ještě šla, kdyby se našli. Máš ovšem pravdu, tito lidé musí chtít. Já zas věřím, že ti lidé by i chtěli, ale neumí se najít a spojit.

    Můj názor je ten, že kvalitních lidí je i v lokální politice celá řada. Ale právě proto, že je jich docela dost, řadoví členové podporují ty svoje a nedokážou se sjednotit na dostatečně velkém počtu hlasů pro jednoho kandidáta - nebo klíčovou skupinu kandidátů, kteří by ty matadory vyšachovali. A nepochybuju, že matadoři svým podpůrcům slibují finanční odměny za to, že své ovečky přesvědčí.

    Myslím, že tvůj nápad je hezký - ale vyžaduje dlouhodobou vytrvalost a odhodlání - a především ochotu nadřadit osobní zájmy těm společným. A já nevím, kde by se v lidech to nadšení vzalo a řadu let udrželo, když by z toho nebyly dlouho žádné viditelné výsledky.

    OdpovědětVymazat
  6. No jo no, já vím, že kdyby mělo dojít na lámání chleba, spousta lidí by stejně dala přednost vlastnímu klídku a nevyčuhování. Ale myslím, že to jinak nepůjde. Tady jsou třeba zajímavé grafy: http://zboril.blog.idnes.cz/c/205550/Vyvoj-poctu-clenu-politickych-stran-v-CR.html

    A zajímá mě, co bude třeba za sto let, až poslední straníci pomřou? Kdo bude reprezentovat různé názorové proudy, když ne politické strany?

    OdpovědětVymazat
  7. Ano - proto já tu situaci považuju za neřešitelnou. Souhlasím, že charismatický vůdce se zničehonic těžko objeví a vyřeší to, vláda odborníků je taky nereálná, změna politických stran nějakým tlakem taky a občanská společnost tu v dohledné době nevyroste.

    Přiznám se, že nijak neřeším, co bude, až nebudu. Proto mě zajímají pouze řešení reálná v mně zbývající době. Na druhou stranu si myslím, že kariéristé do těch politickýc stran budou vstupovat i nadále.

    Dost zásadní problém, který vidím v české politice, je právě ta nutnost masové změny - protože jedinec je velmi snadno odstratnitelný, i kdyby se nějakou náhodou dostal do strategické pozice, kde by mohl dělat smysluplné změny.

    OdpovědětVymazat
  8. To, že jedinec je snadno odstranitelný, je pravda. A doufání, že když jich bude hodně, že se něco změní k lepšímu, je možná stejně naivní, jako věřit, že přijde charismatický vůdce a spustí lavinu. Přesto ale úplně nejhorší je nedělat vůbec nic.

    Mimochodem, viděla jsem dnes v televizi Blažka a říkal, že není v lidských silách setkat se všemi, kteří k tomu jmenování mají a chtějí co říct. Ten člověk měl výraz štvance a docela myslím, že je to možná i slušný člověk, ale pod obrovským tlakem. Mně ho v tu chvíli snad i bylo líto.

    OdpovědětVymazat
  9. no ale kde vezmeš dostatek těch jedinců a jak najednou přesvědčíš masu lidí, aby vstoupili do strany a právě tyto jedince volili? I kdyby měla ODS 20 tisíc členů - já jsem přesvědčená, že mezi těmi tisícovkami je dobrá stovka kvalitních lidí. Ale nedokážou se dostat nahoru, protože nemají za sebou tu členskou základnu. Já věřím, že většina řadových členů ODS je spíše poctivá - ale nedokážou se spojit a sjednotit a vypráskat to - a podle mně proto, že jim chybí ta vůdčí osobnost(i).

    Masa? Masa je třeba právě těch odborářů. A jdou za tím tupcem Zavadilem, protože on je vede. Masa bez vedení, bez jednoty se rozlévá - jako voda do polí. Jen když má daný směr, jen tehdy umí bořit. KDyby v 89 nevykrystalizovalo OF, tak se lidi po pár týdnech z toho náměstí zas rozejdou domů - na to vsadím boty. Protože bez něčeho, čemu by mohli věřit, by byli zmatení a ztracení.

    Pro Blažka nemám ani fň soucitu. Ministr spravedlnosti, který nechce respektovat zákon a vymýšlí si kraviny s výběrovým řízením - to u mně nemá se slušností nic společného (pravda, aspoň nefackuje na ulici lidi). Je to loutka - a je na té pozici právě proto, že je loutka. Ne proto, že by v ODS nebyli schopní právníci, kteří by tu funkci mohli dobře a poctivě vykonávat.

    OdpovědětVymazat
  10. V tom je ten vtip. Nemůže nastoupit někdo - jeden - a začít s nějakým přesvědčováním. Ti lidé si to musí sami uvědomit. Netuším, kolik voleb ještě musí být a kolik nadějí musí být promarněno, aby k tomu došlo, ale je jisté, že bez toho se žádná změna neodehraje. Dokud budou lidé pasivní, tak jim ta demokracie, s jejich ze řetězu utrženými představiteli, bude stát za statou bačkoru. A tady ten vypůjčený kousek z rozhovoru Hvížďala - Přibáň:

    ... český volič mohl po volbách 2010 definitivně pochopit, že slušnost je předpoklad pro politiku, ale nevystačíme s ní na politický program, a že za maskou morálně žádaného boje proti korupci se ve skutečnosti může skrývat nebezpečný populismus a mnohem nebezpečnější korupční praktiky. Řešením tak není v morálním pobouření zakládat další a další strany, ale naopak vytvořit tlak na zavedené levicové a pravicové strany a jejich aparáty, které koneckonců budou muset nějakým způsobem na takový veřejný tlak reagovat, aby si udržely voličskou podporu a tím i politickou moc. Jen tak lze do budoucna zabránit i pokusům o zneužití policie a kriminalizaci nepohodlných osob, jako například vojenského letce Daňhela, který poukázal na nevýhodnost nákupu letadel CASA. Protože v demokracii nelze dělat politiku bez politických stran, prosazení politična v těchto stranách je jediný rozumný model, který je třeba prosazovat. Pokud se tu nevytvoří silné veřejné mínění, nemáme šanci.

    To je přesně ono.

    OdpovědětVymazat
  11. Je zajímavé, jak se autorka webu postupně radikalizuje :-) Když jsem si s ní psal před řadou měsíců o VV, tak se do nich (a do Babiše) trefovala stylem, který budil dojem, že autorka je na té správné straně hřiště a že ví proč tam je. Teď v létě 2012 se zdá, že si tím už není jistá.

    Mně je 51 a čím dál tím víc se nad českou švejkovinou bavím, místo abych se kvůli ní rozčiloval (což jsem ještě dělal ve výše zmiňované korespondenci). Pozoruji totiž, jak se do zasmrádlých českých poměrů začíná ponořovat i generace autorky, tzn. lidí kolem třicítky nebo něco po ní, kteří si českého pozlátka z let 1995-2005 užívali v nejlepších létech svého mládí. Teď se trochu zklidnili, opatřili si hnízdečka, založili rodinky, vodí děti do školky a mají konečně sem tam chvilku se porozhlédnout poněkud lépe kolem sebe, spočinout svým doposud ostrým zrakem na tom či onom detailu a povšimnout si některých nesrovnalostí, na něž dříve neměli myšlenky. A ejhle - najednou vidí, že to často není pěkný pohled a k tomu cítí nevábnou vůni všemožného svinstva.

    Samozřejmě, bez světové krize, tedy bez zásahu zvenčí, by k tomu nedošlo, české pozlátko by se třpytilo dál. (Neměli pravdu Němci, když kdysi dávno řekli, že Češi si sami vládnout neumí? Nedokazuje do případ MUS, který za nás musí řešit Švýcaři?) České banky by nadále cpaly mladým lidem stoprocentní hypotéky horem spodem a všichni by se plácali po ramenou, jak jsme v té Evropě úspěšně politicky integrovaní a hospodářsky na vzestupu. Proto zaplaťpánbůh za krizi. Do hromady českého hnoje konečně rýpla, resp. z ní alespoň stáhla navoněný pestrobarevný povlak slepený z papírových komerčních a předvolebních reklam. Krásná Potěmkinova vesnice.

    Naději na možné vykydání českého chléva tuším právě v potenciálně možném spojení mojí generace a té mladší, tedy dnešních padesátníků a třicátníků (čtyřicátníci jsou rovněž vítáni :-D ). Ti mladší mají výhodu, že vyrostli v myšlenkové svobodě a umí se ještě spravedlivě rozčilit. Nerozčilený člověk je špatným revolucionářem, proto domácí politikové v poslední době při sebemenší příležitosti nabádají obyvatelstvo Česka k zachování klidu a pořádku. Ostatně, pražská vládní garnitura nabádala po 17. 11. 1989, když už jí opravdu teklo do bot, ke klidu své občany naprosto stejnými slovy. A po 21. 8. 1968 zrovna tak. Že by v tom byla nějaká paralela?

    My, padesátníci, sice smrad českého hnoje cítíme také, ale už jsme ho vzali jaksi na vědomí coby takovou nepříjemnou českou specialitu, se kterou to budeme muset nějak dožít. Asi jako majitel baráku, kterému před 20 metrů před okny vyroste sběrný dvůr nebo čistička odpadních vod. Vy mladší se ale ještě cítíte být příliš mladí na takovou postupnou a hlavně potupnou adaptaci a jste zásadně proti ní. Správně! Myslím si, že vaše současné vztekání my starší pozorujeme se sympatiemi a že kdyby něco, řada z nás by "do toho" šla s váma.

    Zbývá poslední otázka: vede se dostatečnému počtu lidí v české společnosti dostatečně špatně na to, aby "to" mohlo začít?

    Obávám se, že jestliže má (dle mého odhadu) min. 20% společnosti ze všech těch různých zlodějin svůj větší či menší profit, nestane se až do voleb nic.

    A ve volbách naletíme opět nějakým podvodníkům. Protože oni jsou sympatičtí, věrohodní, vypadají upřímně a spravedlivě, hovoří slibně a rozumně. Pravdu nám ukážou až po volbách. A my pak budeme mít další čtyři roky dost důvodů ke vztekání.

    OdpovědětVymazat
  12. Milý .., těší mě, že jste se zase ozval :-)

    Uznávám, že mojí jistotou dosti významně pohnulo zklamání a znechucení z vývoje v posledním roce. Ještě loni jsem se naivně domnívala, že TOP09 spolu se starosty jsou slušnou alternativou. Co na to teď říct? Pomalu se za svoje preference stydím. Tahle strana je pro mě nevolitelná, už jen proto, že se naprosto neshodneme na bezmeznou důvěře ve schopnosti a vůbec v nepostradatelnost osoby jednoho chemika pro život a fungování celé vlády. Dokud si tohohle hada budou hýčkat ve svém středu, hlas ode mě nedostanou.

    Na druhou stranu, zdá se, že se nastává určitý posun v míře tolerance ke všem těm negativním jevům, a zdá se, že to je posun dobrým směrem. Nevím, jestli je nespokojených lidí dost, aby "to" začlo, ale je jich evidentně dost na to, aby se věci začaly hýbat. Ale protože nevěřím na revoluce, ale na tichou vodu, která břehy mele, budu doufat, že lidé nerezignují, ale naopak se stále více začnou zajímat o to, co se děje kolem nich. A, ehm, budu se snažit i doufat, že ony změny probíhají, protože si to tak přejí lidé, ne proto, že se Kellner s Klausem domluvili, za jaký špagátek zrovna teď budou tahat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivo Bartoš, omlouvám se za svou anonymitu. Chtěl jsem se podepsat hned včera, ale než mě to napadlo, prst stiskl tlačítko "publikovat".

      Jsem tu po půl roce díky panu Neffovi, který přetiskuje některé Vaše články ve svém internetovém magazínu. Jsem rád, že to dělá. Nestihla byste ještě kandidaturu na Pražský Hrad?

      Vaše myšlenky sdílím. Revoluce u nás nebude, o té jsem ani neuvažoval. Ale mám na mysli události korunující dlouhou předchozí evoluci, jako v roce 1968 nebo 1989. Tehdejší zlomy sice mnozí čeští politici, žurnalisté a spisovatelé rádi nazývali revolucí (říkával to bohužel i prezident Havel), chtějíce tím patrně posílit sebevědomí národa, jenž svou poslední skutečnou revoluci uskutečnil s cepy, palcáty a řemdichy. Roky 1918, 1945, 1968 i 1989 nebyly u nás podle mne revoluce, ale přelomové okamžiky předchozích pohnutých období. Na tom nic nemění skutečnost, že přitom zemřelo mnoho statečných lidí. Ale revoluce, ozbrojené povstání, jako ji třeba provedl Fidel Castro na Kubě, ta v Česku nehrozí.

      Ne, že bychom byli takové holubičky. Jsme prostě jen příliš líní a zbabělí, příliš civilizovaní a zdegenerovaní. Zato převrat, dokonání evolučního vývoje, ten zde vidím v určitém okamžiku jako možný, ba nevyhnutelný. Protože voda teče neustále a české břehy už podemleté jsou. Podemílání začalo již dávno. Dobře si vzpomínám, jak první cesta první české polistopadové vlády vedené OF proběhla v obyčejném českém autobusu, aby prostý lid viděl, že má konečně SVOU vládu. Teprve potom, ale velmi brzy potom, se pro ministry nakoupily bouráky, s preferencí spřátelené značky Audi. Nic proti tomu, ministerský zadek je vzácný, ale proč byl zapotřebí ten autobus? Jsme skutečně jen stádo hovad, kterému stačí zamávat před čumákem otýpkou sena?

      Něco někdy musí přijít. Nebude to zítra ani pozítří. A nebude to možná jen v ČR. Nejprve musí přirozeně skončit olympiáda a dovolené :-)

      Vymazat
    2. Neomlouvejte se - nebyla jsem si jistá, jestli chcete uvádět jméno, proto ty dvě tečky.

      Ráda Vás zase vidím a těší mě, že máme podobný náhled a věc. Souhlasím s Vámi, zejména s charakteristikou: Jsme prostě jen příliš líní a zbabělí, příliš civilizovaní a zdegenerovaní. Lidé sice brblají, že jsou na tom špatně, ale o skutečné chudobě nemají ani ponětí. My se prostě máme vcelku dobře a do revoluce se nikomu nechce, proč taky. Hláškou, že je potřeba počkat až po olympiádě a dovolených, jste mě pobavil :-)

      Vymazat