Ostudný stav českého porodnictví

Proč jsou porody, navýsost ženská soukromá záležitost, předmětem vzrušených veřejných debat, plných ostrého napadání, demogogie, lží i záměrné manipulace?
Protože stát strká svoje pařáty i tam, kam nemá. Leze lidem do soukromí, pomocí účelových zákonů a vyhlášek se je snaží nasměrovat do jednoho, pro stát výhodného koridoru. Hrozí sankcemi a místo, aby systém sloužil občanům, musí se občané i proti své vůli stále více přizpůsobovat systému. Stát prostřednictvím svých institucí uplatňuje pravidla velmi selektivně a v jejich dodržování je důsledný, jen když se mu to hodí. A naopak, občané se na státu musí svých práv domáhat soudní cestou. Zvlášť ostudná situace panuje v porodnictví.

Proč za postup non lege artis neplatí miliony Dvorský, Trpák nebo Brandejs?
Protože nejsou porodní asistentka.

Proč si snowboardista nemusí hradit operaci polámaných končetin a proč kuřák neplatí za léčbu dehtem a rakovinou prolezlých plic?
Protože nejsou " alternativní" matka.

Pro ty, kteří nevědí, narážím na tento hanebný proces s Ivanou Königsmarkovou. Soud v něm odmítl přihlédnout k důkazům obhajoby a přijal pouze posudky lékařů, kteří sami podávali trestní oznámení a tuto skutečnost se aktivně snažili skrýt. Přes neschopnost jasně prokázat pochybení byla IK pravomocně odsouzena k dvěma letům podmíněně, pětiletému zákazu činnosti a naprosto nestandardní povinnosti uhradit několikamilionové náklady na léčbu zemřelého dítěte. Psala jsem o tom tady. No a nyní se veřejně hovoří o záměru donutit matky k úhradě veškeré léčby, pokud porodí mimo zdravotnické zařízení.

V loňském roce rozhodl Evropský soud pro lidská práva (EHCR) v případu Ternovszky vs. Maďarsko, že žena má, v rámci práva na rodinný a soukromý život, právo na volbu místa porodu (česky zde). Rodička, která vinou aktivních překážek maďarského státu nemohla toto svoje právo naplnit, jej zažalovala - a uspěla. Vedle spíše symbolického odškodného získala hlavně zadostiučinění v konstatování soudu, že Maďarsko skutečně nepostupuje v souladu s unijní legislativou, když v rozporu s doporučeními WHO (Světové zdravotnické organizace) důsledně likviduje profesi samostatných porodních asistentek (PA) a nenabízí ženám k medicínsky vedenému porodu žádnou jinou variantu. Rozsudku nebyla u nás věnována žádná mediální pozornost, ačkoli (nebo právě proto) v České republice stát zneužívá své moci stejně arogantním způsobem. V čem ona arogance spočívá?

1) Stát neumožňuje ženám vybrat si z nabídky porodní péče, která je obvyklá a běžně dostupná v západních zemích, a projevuje dlouhodobou snahu omezit porodní péče pouze na jeden typ - medicínský, lékařem vedený porod v nemocnici. Usiluje o kriminalizaci jakékoli jiné alternativy.

2) Stát cíleně a v rozporu s unijní legislativou brání vyškoleným a zkušeným porodním asistentkám vykonávat svobodně svoji profesi, odmítá jim udělovat či prodlužovat licence a účelově ukládá nesmyslné a nesplnitelné podmínky.

3) Stát hodlá drasticky omezit počet porodnic, ačkoli k tomuto kroku nevedou finanční, ani prokazatelné medicínské důvody. (Nebyla provedena žádná studie, která by dokazovala u menších porodnic neekonomičnost či horší výsledky týkající zdraví pacientů v porovnání s většími zařízeními. )

4) Stát prostřednictvím ČGPS rigidně podporuje zastaralé postupy (rutinní nadužívání některých zákroků jako např.episiotomie, protrhávání vaku blan, stále poměrně běžné Kristellerovy exprese; odmítání ambulantních i domácích asistovaných  porodů = a priori non lege artis)

5) Stát, resp. MZ, dlouhodobě odmítá výzvy PA, ženských organizací i samotných rodiček k odborné diskuzi a nehodlá měnit své oficiální postoje ani po publikování rozsáhlých mezinárodních studií, jejichž výsledky jsou v přímém rozporu se současnými doporučeními ČGPS.

6) Stát odmítá hradit zdravotní péči i pojištěným ženám, jež nevyužily nemocniční péče a při porodu jim asistovala soukromá PA, ačkoli tento druh péče přináší zdravotnímu systému značnou finanční úsporu.

Teď si uděláme malou odbočku do civilizovaného světa. V Evropě na západ od nás mají ženy běžně dostupnou celou paletu možností. Mohou využít služeb soukromých PA, malých i větších porodních domů, popřípadě nemocnic. Tato zařízení spolu úzce spolupracují. PA mohou být buď zcela samostatné, pracovat v porodním domě, nebo mít i úvazek v porodnici. Porodní domy mohou být samostatné nebo v rámci nemocnic.  Žena si může vybrat, která možnost jí vyhovuje nejlépe.  Pokud to zdravotní situace vyžaduje, je rodička převezena na vyšší pracoviště. Převoz není zdrojem řevnivosti a naschválů mezi PA a zdravotnickým zařízením (ZZ), nehrozí možné úmyslné prodlení a rodička není pro svou volbu či zdravotní stav personálem šikanována. Má se zato, že soustředit preventivně všechny rodičky do hi-end zařízení je nejen neekonomické,  ale dokonce kontraproduktivní. Informovaná volba je aktivně podporována; porod doma je jednou z možností - využívá jí malé, ale stabilní procento nízkorizikových žen. Správnost a prospěšnost tohoto modelu byla opakovaně ověřena, naposledy necelý rok starou, významnou britskou kohortní studií. O prasáckém způsobu, jakým o ní informovala média v ČR, jsem psala zde.

Nehledě na praxi a výsledky vyspělých západních zemí, dlouhodobé medicínské poznatky v této oblasti a na výše zmiňovaný rozsudek EHCR, Česká republika se ve spolupráci s největší zdravotní pojišťovnou soustavně snaží práva žen omezovat direktivními nařízováním, jak a kde mohou porodit, kdo u toho smí být a hrozí vysokými pokutami za zdravotnickou pomoc mimo ZZ.

Bohudík moderní mladé ženy jsou vzdělané, zcestovalé, mluví cizími jazyky, žijí i dlouhodobě mimo republiku, mají srovnání a vidí, že české porodnictví, tak rádo chlubící se skvělými výsledky, sveřepě vězí v minulém století a požadavky na změnu kvality a přístupu tvrdošíjně odmítá reflektovat. Poslední dobou však dochází ženám trpělivost a neváhají se s vymáháním svých práv obracet na soud.

Před pár dny, i na základě výše zmiňovaného rozsudku EHCR, bylo u nás vyneseno rozhodnutí v podobném případu (plné znění zde). Matka požadovala vydání předběžného rozhodnutí, jež by nařídilo státu, resp. spádové nemocnici poskytnout péči při domácím porodu, jelikož vinou státu a jeho úmyslným byrokratickým obstrukcím nesmějí samostatné porodní asistentky vykonávat svou práci. Ačkoli samotné opatření bylo z procesních důvodů zamítnuto, soud dal matce za pravdu.

Tato zpráva už vyvolala o poznání větší ohlas. Porodnice se pochopitelně bouří, že na terénní výjezdy nemají personál, nemocniční PA, že bez zázemí, přístrojů a zkušeností riskovat nechtějí. Manažeři se škrábou za uchem a přemýšlejí, jak terénní péči vůbec zajistit logisticky. A Boris Šťastný velmi výmluvně ukázal, že míra jeho porozumění problematice je nepřímo úměrná jeho hrubosti, primitivismu a demagogii.

Tady je nutno říct, že stát byl skutečně přistižen v nedbalkách. Porodnice opravdu nemohou najednou začít posílat do terénu vyděšené PA, které o to ani nestojí. Stát tak dlouho a důsledně likvidoval samostatné PA, až nezůstalá žádná. Čili ty, které by pomoc poskytovaly rády a mají k tomu potřebný výcvik, nemohou. Jako kdyby to nebylo málo, byl vypracován plán na uzavření 40% současných porodnic a páni gynekologové si už mnou ruce, jak budou mít v těch přeživších, velkých centrech všechno pod kontrolou. Ponižujícím a velmi nedůstojným registracím v přeplněných pražských porodnicích tedy rozhodně nebude konec, spíše naopak.

Faktem tedy je, že stát diskriminuje ženy, které chtějí mít možnost informované volby, neumožňuje jim nabídku služeb běžnou v jiných vyspělých zemích, a dělá vše proto, aby stávající situaci ještě zhoršil.  Vlastní vinou se nyní octl v patové situaci a dovolím si tvrdit, že domácích i mezinárodních žalob bude přibývat.