Rainy season

Déšť už mnoho hodin šumí v monotónním šedu. Není vůbec zima, ale omoklé klouby mě přesto studí. Svírám v ruce deštník, snažím se vyhýbat kalužím, když tu to přijde. Vůně důvěrně známá. Unáší mě daleko, do míst, kudy jsem dřív chodívala. Poznala bych každý dům, kdyby tam ještě stál. Nové betonové bloky i starý zaprášený obchod s vínem a pálenkou, malý dům s dvěma byty o jedné místnosti, od jednoho okna do druhého rozvěšené svršky, protože na skříň není místo. Poznala bych i letitý dům, vonící zašlým starým dřevem. Možná ho zapomněli zbourat. Kvetly tam hortenzie a místo okapové roury měl umně tepané kovové kalíšky, navzájem spojené. Voda po nich způsobně crčela dolů a já se vždy zastavila, protože se mi to strašně líbilo. Jsou tam ještě? Zavírám oči. Někdy se mnou šla deštěm i jemná kytara pana Mikulky, někdy zase úplně jiná, syrově mužská Hetfieldova. Unforgiven. Slyším v dešti ty tóny a jsem znovu tam. Tam.