Umberto Eco je osmdesátiletý muž. V týdeníku L’Espresso vypráví, že když mu bylo třicet, přestal používat fotoaparát. Vzpomínky si zapisuje do paměti a místo tisíců fotografií z dovolenkových cest pořizuje raději kvalitní pohlednice. Je přesvědčen, že používání chytrých telefonů mrzačí lidem život a sdílením všeho se připravují o možnost pochopit, co se před jejich očima skutečně děje. Má pravdu?
Umberto Eco je moudrý muž. Nemůže být podezírán z toho, že by si s myšlenkami nehrál, nerozvíjel je a zbůhdarma jimi plácal do vzduchu. Přesto jeho slova vybízí k zamyšlení – jsou moudrými nebo jen staromileckými?
Na to není lehká odpověď. Mnozí Japonci mi vyprávěli, že po cestách, které podnikli po Evropě, jim zbyly hromady obrázků, ale oni nebyli s to říci odkud přesně. Všechny ty hrady, zámky, muzea a katedrály jim splynuly v jednu barevnou šmouhu a nepřispěly k lepšímu poznání evropské kultury a jejímu pochopení. Jak by taky mohly? Z hotelu do hotelu, z místa na místo, a fotit, vlevo vpravo, a honem dál. Kdo nevyfotil, jako by tam nebyl. Dřív si člověk na dovolenou bral dva-tři filmy, s šestatřiceti snímky na každém. Dnes jich napráská tisíce, bez přemýšlení nad clonou, uzávěrkou, nad kompozicí. Kdopak by dnes ve fotografii hledal duši! Sekat to jak Baťa cvičky, ono z toho třeba něco vyleze. Dřív bylo prohlížení alb s pečlivě nalepenými fotografiemi, proloženými
hedvábným papírem pavučinového vzoru, návratem do minulosti; jedna
vybledlá momentka spustila kaskádu vzpomínek, byla otevřenými dveřmi. Dnes pomyšlení na
fotoalbum převážně navozuje pocit nepříjemné povinnosti: Ach bože, musím to už
konečně protřídit. Haraburdí, do jehož úklidu se nikomu nechce, avšak o to snaději vzniká. A ty dveře za ním pomalu nejsou vidět.
Nemusí ani jít o zachycení něčeho mimořádného – třeba neštěstí, při němž umírají lidé – jak zmiňuje Eco; je tolik jednoduché vyfotit děti, manželku, milenku, psa, oběd,
vlastní oko. Klik, klik a sdílet, ať svět vidí, že existuju. Honba za zážitky se koneckonců táhne jako vlákno všemi sociálními
sítěmi. Mladé páry jsou spolu na schůzce a oba skrze mobil usilovně tweetují, jaké je to skvělé, přičemž spolu prohodí sotva půl slova. A považte, ve věku sociálních sítí ani to záletnictví už není, co bývalo. A nejen to. Dřív se uměním zabývali a uspět mohli pouze talentovaní lidé. Dnes může film zbastlit i houf nemajetných, značně substandardních mládežníků, pověsit jej na Youtube (v některých skutečně podivuhodných případech dokonce do multiplexové distribuce) a hlavní, sotva prvním chmýřím obrostlý bastlič si hrdě začne říkat "režisér", nemluvě o jeho stejně neopeřené "film krů". Tak to je. Masová dostupnost/láce a vysoká kvalita mobilní techniky přímo láká k tomu, aby si kdejaký ňouma hrál na filmaře nebo fotografa. Sice se může stát, že se z hlubin milionů Youtube videí nebo Instagram fotek vyloupne talentovaný zázrak, ale pravidlem to není, spíše obrovskou výjimkou. Cenou za takový talent z lidu jsou ovšem tuny banalit a hloupostí.
Přesto je dobře, že ty možnosti dnes máme. Je dobře, že pro pěkný rodinný portrét se nemusí rodina svátečně obléct a jednou za pět let dojít do fotografického ateliéru. Že pokud je mi smutno a stýská se mi, mohu si kdykoli v telefonu pustit kraťounké video s našimi ratolestmi. Že vyfocením krásné chlupaté housenky nepřestanu vidět souvislosti v mém životě.
Když byl můj muž pubertálním dítkem, žárlivý přítel jeho matky jednou ze zlosti spálil všechny fotografie. Je to dvacet let a ztráta toho štůsku soukromých vzpomínek bolí pořád stejně. A což teprve, když dlouhé a dlouhé roky ukládáte všechna vaše data, fotografie, videa, zápisky, soukromé i pracovní věci do počítače, telefonu a jednoho dne o vše přijdete. Je tragédií, když vám taková data někdo sebere a zničí. Najednou nemáte nic. Matu Honanovi hacker naboural (česky tady) vzájemně provázané účty a vymazal z nich veškerý jejich obsah. Jeho vlastními slovy: Jeho celý (digitální) život byl zničen. I to je úskalí přílišného spoléhání na elektronická data. Zdají se být v bezpečí, ale veškerá sofistikovaná, několikastupňová opatření budou vždy o krok pozadu oproti lidské vychytralosti a zlým úmyslům. A koneckonců, stačí obyčejný výpadek elektřiny.
Nesouhlasím, že bychom měli přestat fotografovat a že blesky a smartphony jsou ďáblův vynález a ani se mi nezdá, že bychom používáním sociálních sítí přestali rozumět tomu, co se kolem nás skutečně děje. Jen není na škodu si uvědomit, že se možná nic nestane, když některé věci budeme sdílet jen sami se sebou a že ty nejlepší věci se stejně zaznamenat nedají. Zkusme proto přemýšlet. Foťme i sdílejme s rozmyslem. Zálohujme a opravdu pěknou fotku si dejme třeba do rámečku. Ale hlavně – snažme se, aby ten život měl smysl i bez internetu.
Štítky
:-)
17. listopad
3D
ABL
alkohol
amnestie
Anastázie Hagenová
Asko nábytek
azyl
Babiš
baby boxy
banky
Bárta
Bém
birthday
Birthplace study
BIS
Blesk
blogování
Breivik
bulvár
code
černá labuť
ČGPS
ČOI
ČSSD
ČT
ČTK
Dělníci bulváru
děti
dětskýma očima
dluhová krize
dobro
dokument
domácí porod
Downton Abbey
EHCR
ekonomie
ENG
EU
euro
Evropa
facebook
fail
farmaceutický průmysl
faux pas
festival tolerance
film
firma
Gallup
gaming
gay parade
globalizace
Google
Gosford Park
Hájek
Havel
homosexuálové
internet
Ivana Königsmarková
Janeček
Janoušek
Japonsko
ježíšek
Jillian Michaels
jxd
Kalousek
kauce
Kavčí hnízdo
Klaus
kmotr
kniha
knihy
knížky pro děti
komunikace
komunisti
korporace
korupce
le fay
legalizace
Leoš Heger
lidská práva
marihuana
marketing
Mašínové
Mat Honan
mateřství
media
média
MMF
multikulturalismus
MZ
Naomi Kleinová
narozeniny
Nečas
negativní hlasy
NFFP
No logo
odboj
odborář
odposlechy
ODS
OSN
osobní
PA
Paumer
plagiátorství
pohádka
policie
politika
porno
porody
Pospíšil
právo
pražská kavárna
prezident
prezidentská milost
prezidentská volba
prohibice
projev
První republika
přímá volba
příroda
radosti
Rath
recenze
Reflex
reklamace
rio
rodina
Roman Smetana
RTS
Rusko
Řecko
senát
seriál
SFŽP
Schwarzenberg
sociální síť
soud
soukromé
soukromí
společnost
SPOZ
spz
starosti
státní maturita
stávka
strasti
superstar
Svobodní
šafr
škola
školství
Šoková doktrína
Šouf
t-mobile
těhotenství
televize
Ternovszky vs. Hungary
Trnka
Umberto Eco
ÚS
vánoce
velezrada
velké wtf
vězení
volby
volební systém
výchova
výzkum
Woody Allen
wtf
zdravotnictví
Zeman
zlo
zodpovědnost
ženy
Žítkovské bohyně
čtvrtek 9. srpna 2012
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Gratuluji k razítku NK:)
OdpovědětVymazatČlánek si dočtu, jenom poznamenávám, že k tématu je také poznámka v sobotních LN.
A já děkuji :-)
OdpovědětVymazatI za upozornění; o článku jsem nevěděla.
Jako by mi někdo mluvil z duše... Čtu až dnes, opravdu jsem netušila, že tu tvůj článek právě o tomhle je. Zvlášť za poslední odstavec moc děkuju :)
OdpovědětVymazatDiny