Tři vteřiny čisté radosti, když:
- otevřu prázdný editor a přemýšlím, co napíšu.
- mám v ruce úplně novou knížku.
- jsem právě porodila.
- dostanu mimořádné OV, usadím se bezdětná ve vlaku a otevřu si poslední Reflex.
- se ocitnu po půlroce opět ve svém oblíbeném sushi baru a první sousto nigirizuši způsobí mým zjihlým chuťovým pohárkům orgasmus.
- viet bar a bun cha, dtto.
- na mě položí drobné ruce thajská masérka.
- se večer spokojená vrátím domů, do svého, ke svým.
- vezmu do rukou altovou flétnu.
- s guilty pleasure zabrouzdám na nějaký pokleslý web.
- se roztočí ozubená kolečka a s cvakáním se vysune tu Pyke, tam King's Landing.
- se naše tři ratolesti výjimečně přestanou prát, chytí se za ruce a začnou zpívat.
- v dceřině žákajdě najdu jedničku a mé jedničky se vzedmou mateřskou pýchou.
- si ukradnu chvilku a potajmu, aby děti ne(zá)viděly, si strčím do pusy kousek dobré čokolády.
- si ukradnu chvilku se svým milým.
- se ponořím do večerní koupele horké tak, až z ní mám husí kůži.
- po celém dni pobíhání a neklidu se konečně uložím do postele a uvědomím si, jak bolavá a unavená vlastně jsem a jak sladké je ticho.
A nejen to. Nekupuju sportku a neříkám si, že až děti povyrostou, až dostavíme, až bude léto, až tohle a tamto, že bude líp. Třeba nebude. To pěkné je teď a kvůli těšení na budoucnost si nenechám ujít dnešek. I když se nic velkého neděje a vlastně se dějí i věci, které ani moc pěkné nejsou. Ale dokud mám střípky těchhle malých všedních radostí, budu spokojená.
Díky za připomenutí, nějak pořád potřebuju připomínat ty obyčejné věci... Peta
OdpovědětVymazatJá musela; včera byl ukrutnej den. Znáš Čapkovu pohádku O příliš rozpustilých klucích? Nikomu a ničemu nedali pokoj, skákali a lítali hůř než opice a povykovali a řvali přitom jako čerti, že by ani celý zvěřinec takového rámusu nenadělal... Taky jsem už už čekala, kdy to těm našim hubu natrhne, vybuchnou a cucky budou lítat vzduchem, ale ono nic :)
OdpovědětVymazatÚžasně napsané, Mikeilo, k první dnešní kávě po martýriu na pasovém úřadě jak dělané :) A ještě... děkuju za článek o DD, opravdu moc, tak nějak jsem nevěděla, jestli poděkovat přímo tam, ale nechtěla jsem rušit tvé kruhy, tak to dělám tady:)
OdpovědětVymazatDiny
Diny, ty rušit můžeš! A poděkovat bych měla hlavně já tobě; Devátý dotek je úžasná knížka :)
OdpovědětVymazatlíp už bylo :)
OdpovědětVymazata radost, kterou si neuděláme sami, nám jiní dopřejí málokdy... ale kdybys zas měla někdy OV - tak já bych se i pokusila :)
Huš, pesimisto :) Poslední dobou dostávám OV pouze na akce, jako byla ta minulý týden - což striktně vzato ani není OV, ale lepší než nic. Po kávě a větrníku v Myšákovi se mi ale stýská, ne že ne :)
OdpovědětVymazat