2011

Jaký byl? Hravý!

Václavovy Vánoce

Byl to letos zvláštní advent. Obvyklé bláznění přerušila zpráva o odchodu bývalého prezidenta. Přehlušila všechno. Národ se ztišil a zesmutněl. Před půlrokem jsem psala o tom, že Češi se bojí být důstojní v obavě z trapnosti. Moc jsem se bála toho, co nastane. Bála jsem se, že Češi nebudou vědět, jak kombinaci soukromého smutku a toho státem nařízeného pojmout. Jsem moc ráda, že jsem se spletla.

Bajka o lejně

Jednoho dne se objevilo uprostřed obýváku velké lejno.

LEVEL 6 ON GAMER'S GIRLFRIEND SCALE OF AWESOME

zdroj:www.9gag.com

BIRTHPLACE: Důvěřuj, ale prověřuj

aneb jak si česká média představují kvalitní žurnalistiku.

FILMEČKY: Půlnoční Paříž

Půlnoční Paříž je úžasný film. Vlastně úplně ideální, pokud se vypravíte na rande. Má skvělou atmosféru, je vtipný, romantický, hudba výborná a obsazení famózní. Trvá jenom hodinu a půl, která navíc uteče velmi rychle, takže než se nadějete, je téhle magické pohádky Woodyho Allena konec.

Babišova dobrota

Omlouvám se Kimmy, že jí lezu do politického zelí, ale tentokrát si komentář neodpustím.

Zpozorním totiž vždy, když nějaký nováček vtrhne do veřejného života, všechno zkritizuje, jasnozřivě rozkryje všechen šlendrián a korupci, vítězoslavně demaskuje hašteření politiků i mnoucí se ruce lobbistů.... a jako řešení nabídne snahu o "spravedlivější společnost, funkční a právní stát" a "zákony, které povedou k omezení dosavadního politického marasmu, zabrání rozkrádání státu, zvýší všeobecnou transparentnost a efektivitu veřejné správy a umožní začít používat při správě státu zdravý rozum."

Mašínové - kovbojové na motorkách

Akce! Jedem!

 Kontroverze kolem bratří Mašínů bývá vysvětlována vlivem propagandy minulého režimu, který si pochopitelně nenechal ujít příležitost k  uspořádání procesu s "bandou záškodníků, diverzantů a teroristů", provázený náležitě hysterickou kampaní. O dvacet let později věnoval Mašínům i jeden díl tupě tendenčního seriálu Třicet případů majora Zemana a dílo propagandistické zkázy bylo dokonáno. Od bratrů by si slušný člověk kůrku nevzal.

Reflexy

Také se vám už někdy stalo, že jste na knížce hledali zdířku pro napájecí kabel? Nebo že přijdete k rozevřené knížce a zcela automaticky na ni lehce poklepete pro refresh?  Nebo se pohodlně usadíte, dáte si ji na klín, otevřete, a pak chvíli zmateně hledíte na to, proč ty řádky tečou dolů?

Blondýnám, vlastnícím malé netbooky, se to stává docela často :-)

O zelené Karkulce

Dcera přišla ze školy. "Dneska nám paní učitelka četla pohádku o Karkulce, jak to bylo doopravdy," povídá.

Český Ježíšek

Ahoj děti, jsem Ježíšek, marketingový produkt, kulturní symbol, podporuji tvůrčí myšlení a potřebné společenské, estetické, morální i další hodnoty a sponzoruje mě Rajfka. Těší mě. Bude mě však těšit ještě trochu víc, pokud si něco koupíte v mém e-shopu.

Kam se zatoulala kůzlata

Některá asi do konce života zůstanou bloudit po největších, nejlepších, supa dupa mejdanech.

Jiná našla ten svůj vlak

a jednoduše z celé duše 

jedno velké WOW

O zodpovědnosti

Proč lidé nejsou schopni přijmout zodpovědnost? Za sebe, za svoje činy. Proč má následky nést kdokoli jiný, jen ne oni? Lidé se panicky bojí chovat se dospěle a zodpovědnosti se brání, jak umí.

Byla jsem hodná holka

Každý den děkuju za léto.

Smutné gaudeamus

Fakt, že státní maturitu nesložilo "pouze" čtrnáct procent žáků, je v podstatě úspěch.

Jak se rodí doma

Ne, nebudu popisovat své porody, tak daleko ještě má touha sdílet své soukromí se čtenáři nedospěla :-) Nicméně vzhledem k poměrně napjaté atmosféře panující v současnosti kolem soukromých porodních asistentek a domácích porodů, popíšu spolupráci s jednou z nich - Ivanou Königsmarkovou.

Ivana Königsmarková (foto Tomáš Nosil)

Ivana

Českými médii a ženskými weby se jak uragán přehnala zpráva o vynesení rozsudku nad porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou.

Zachráněni proti své vůli

aneb lékaři varují: Narození je životu nebezpečné!

Nespoléhejte příliš na ČOI

Před rokem jsem se na ČOI obrátila s jednou poměrně triviální věcí a k mému milému překvapení se velmi rychle podařilo donutit obchodníka, aby vrátil peníze, které si účtoval neprávem. Po marných snahách o nápravu tohle bylo příjemné zjištění - konečně výkonný úřad hájící zájmy občana!

Protimluv

Kdybych byla ekonom, věděla bych to, ale protože nejsem, můžu si dovolit tomu nerozumět :)

Tajtrlík z Hájku

Miluju Petra Hájka. Je to pracovitý tajtrlík a kašpárek a od prezidenta je velmi mazané držet si jej ve svém týmu. Kdo jiný by pro něj tak ochotně čeřil stojaté české vody, než právě on svými neotřelými provokacemi?

Krvavá impotentní Evropa

Následující úryvek z prezidentových  Zápisků:  Austrálie č. 4 – Canberra 27. 7. 2011, vyvolal velký rozruch:

Korporátní revolucionářka

Přiznám se bez mučení, že jsem zoufalý zpozdilec.

Good bye, Paegasi

Byla jsem zákazníkem T-mobilu. Už nejsem.

Zlé a ošklivé baby boxy

Ke konci června jsem zachytila zmínku o snaze OSN zakázat České republice provozování baby boxů. Média hovořila o alarmující zprávě, vydané Výborem na ochranu práv dítěte, která naléhavě žádá jejich urychlené zrušení

O slepičárně a nekompetentních petentech

Chráním si svoje soukromí. Neodhaluju se zbytečně lidem na ulici, ani na netu. Nevyprávím detaily zpoza rodinných hradeb a nevystavuju nikde fotky svoje, ani svých dětí.

O jednom jubileu

Při příležitosti prezidentových narozenin vyšlo mnoho speciálů. Nejdříve ty poněkud servilnější, z per prezidentových spolupracovníků, přátel a příznivců; pak se ale roztrhl očekávaný pytel se spoustou bleskoidních kompilátů

Kapesní odborářský slovníček

Až se budete ve čtvrtek snažit dostat do práce nebo do školy, bude se vám hodit.

Z ostudy kabát 2

Dnes tu mám jednu vypečenou lahůdku - nebo spíš smrdutou a nepěknou věc. Přišla jsem totiž na to, jak se (také) dělají knížky pro děti.

O zlomyslných bestiích, nudě a omletosti

Myslím, že v Čechách už nikdy žádná Superstar nebude. Neměla by být. Licencovaný pořad dopadl jako otloukánek, ze kterého si diváci i soutěžíci dělají srandu, jako trafika pro vyšeptalé umělce, jako výsměch původnímu formátu, jako drahá trapnost v přímém přenosu.

Fenomén Marek

Vlastimil Marek je pán, který se dlouhodobě věnuje ženám, jejich tématům a píše o nich velice svérázným způsobem.

Malí motýlci

Jak ten dotyk důvěrně znám! Přesto je jiný. Unáší mě někam do vzdálené galaxie, kde jsem už mnoho let nebyla, naposled s tebou. Během dne se tam ještě mnohokrát vrátím, na kratičkou chviličku, pro úsměv, malé motýlky.

Jsi se mnou, a když to přijde, smete mě to silou nepoznanou, směju se a pláču zároveň.

Občas je dobré nechat se malinko unášet.

A vědět, kam se vracet.

Beruško moje

Jsou ti tři a už sis zažila tolik trápení. Bříško máš plné bolístek, některé starší, zapomenuté, některé úplně čerstvé, ještě černé nitě z nich koukají. Pomalovali tě jak indiána nazeleno. Jsi moje statečná holčička.

Volná

Povídá mi dnes zničehonic má nejstarší dcera: "Kryštof mi pořád říká, že mě miluje... ach joo.. nudaa... já to chci tak, jak to je; jsem ráda, že jsem volná a nemám žádnýho milence!"

Je jí šest a je hezké, že ví, co chce :)

Rainy season

Déšť už mnoho hodin šumí v monotónním šedu. Není vůbec zima, ale omoklé klouby mě přesto studí. Svírám v ruce deštník, snažím se vyhýbat kalužím, když tu to přijde. Vůně důvěrně známá. Unáší mě daleko, do míst, kudy jsem dřív chodívala. Poznala bych každý dům, kdyby tam ještě stál. Nové betonové bloky i starý zaprášený obchod s vínem a pálenkou, malý dům s dvěma byty o jedné místnosti, od jednoho okna do druhého rozvěšené svršky, protože na skříň není místo. Poznala bych i letitý dům, vonící zašlým starým dřevem. Možná ho zapomněli zbourat. Kvetly tam hortenzie a místo okapové roury měl umně tepané kovové kalíšky, navzájem spojené. Voda po nich způsobně crčela dolů a já se vždy zastavila, protože se mi to strašně líbilo. Jsou tam ještě? Zavírám oči. Někdy se mnou šla deštěm i jemná kytara pana Mikulky, někdy zase úplně jiná, syrově mužská Hetfieldova. Unforgiven. Slyším v dešti ty tóny a jsem znovu tam. Tam.

 

Filmečky - poprvé

ČERNÁ LABUŤ

Film jsem slupla jak malinu. 

Pár momentů mi přišlo divných (např. hrdinka má být za pět minut na scéně v druhé roli, a přitom není převlečená, přelíčená, nic; také fyzický přerod v labuť mi vyloudil i přes všechno napětí úsměv na rtech - lámou se jí nohy do ptačí podoby, rostou jí křídla a peří -  přece jen, kdyby se tohle mělo dít při každé roli v kariéře baletky, bylo by to velmi nepraktické), ale to jsou nepodstatné drobnosti, které nijak nenarušily úžasnou atmosféru filmu, tempo bylo svižné, nikde nic nedrhlo. Natalii kamera neustále snímala velmi zblízka, v 70% filmu byla v záběru jen její hlava, krk a ramena, což mě přiznám se, trochu iritovalo, ale jako maximální zdůraznění její dlouhé (a vpravdě) labutí šíje to funguje velmi dobře.

Kdybych neměla děti, zřejmě bych nemusela pravidelně zrakem utíkat do bezpečí manželových ramenou. Jelikož ale už i náznak fyzického utrpení ve mně vyvolává možná nepříjemnější pocit než utrpení samotné a zbaběle zavírám oči před každou vypjatou scénou, tak mi možná uniklo něco zásadního. Myslím ale, že ne. A nejhnusnější mi přišla hrdinčina záděra na ruce ;)

Černá labuť je dobře natočená lekačka, která je lekavá jen proto, aby se ukázalo, že hlavní hrdinka je závažně psychicky narušená, která si ve snaze o dokonalý tanec neváhá ubližovat až do maxima. 

Oscara bych tomu nedala, ale takhle si představuju kvalitní béčko z videopůjčovny. 70%

RIO 3D

Byla jsem s šestiletou dcerou. Jednoduchý příběh, barvičky, písničky, ingredience úspěch zaručující. Bohužel nejen pro dceru, ale i pro mě byla stopáž téměř sta minut dost dlouhá a oči nás z toho divokého karnevalového reje 3D už ke konci dost bolely. V brýlích by byla ideální tak půlhodina, si myslím. Rio je podle mě, přes jeho ucházející zábavnost, příkladem nadužívání 3D technologie. V tomto případě mi čtyři stovky za lístky připadají nepřiměřené.

Kdyby tvůrci nemachrovali s 3D a celé to podstatně zkrátili, dostali by o deset procent víc. 50%

Svatební

zdroj:www.guardian.co.uk

Dva lidé se sobě včera stali mužem a ženou. On urostlý, v důstojnické uniformě, ona moderní víla, křehká a elegantní. Byl to moc krásný obřad, vskutku majestátní.

Takových svateb nebývá moc. Turistický průmysl bude ze včerejšího dne těžit několik dalších let. Jistě je snem každého státního píáristy mít takový materiál k propagaci vlastní země, jelikož bez uzardění může používat přívlastky jako kultivovaná, noblesní, moderní. Jeden balkonový polibek - a bum! karma státu letí do výšin.

Líbilo by se mi na jeden den, když už ne patřit do rodiny Middletonových, tak být alespoň obyčejnou Britkou a vědět, že dění v mé zemi je se zájmem a napětím sledováno polovinou planety.

Marně přemýšlím, co by se tak dalo uspořádat podobného v českých podmínkách. Monarchii nemáme, tak co alespoň svatbu některého politika? Velkolepý funus? Vojenskou přehlídku? Co takhle vylovit z propadliště dějin spartakiádu? Jaká událost by mohla přitáhnout pozornost celého světa, aby ji dychtivě sledovaly miliony lidí a nebyl to zrovna politický skandál nebo nukleární katastrofa? Co by mohlo pozitivně upnout zraky k naší malé republice, aby se dámy mohly obléci do slavnostních šatů, páni do žaketů, jezdci a koně nablýskaní, letectvo v plné parádě?

Nenapadá mě nic.

Ještě že máme ten hokej. Lid si s gustem zahopsá a ujistí se, že kdo neskáče... Sice to není tolik elegantní a šik, dres s Jágrovým číslem není úplně totéž co šaty Sarah Burton a pruhovaný sudí co děkan John Hall, tolik lidí to také sledovat nebude... ale co už.

SPZ: KM0 - TR01

Jdu po ulici a všimnu si auta - ani škodovka, ani ferrari, ale úplně obyčejné nudné vozidlo z vyšší třídy, nudná stříbrošedá metalíza, nic co by stálo za pozornost. Ale ta espézetka! Číslo dává tušit, že majitelem je někdo... kdo? Někdo, pro koho je kombinace číslic veledůležitou součásti image. Kmotr!

Vůbec nejsem proti tomu, aby lidi měli možnost umístit na poznávací značku číselnou nebo znakovou kombinaci dle libosti, právě naopak. Napište si na auto třeba svoji přezdívku, jméno vaší oblíbené čivavy nebo třeba PIN k tučnému kontu (pane, to teprv bude dick extension!), jak je komu velectěné libo.

Ovšem v takové situaci ještě nejsme. Registrační značky přidělují úředníci odboru dopravy a legálně zatím možnost výběru není. Proto, když na ulici vidím "kmotrovské" auto, je mi to spíš k smíchu. Já jsem kmotr, kdo je víc! Já to umím zařídit a bylo to drahý, woe, heč!