Hipsteří navoněné tento
Děj snímku Her se odehrává v Los Angeles v nedaleké
budoucnosti. Theodore (Joaquin Phoenix) je komplikovaný a citlivý muž,
který se živí psaním dojemných a osobních dopisů pro druhé. Se zlomeným
srdcem po ukončení dlouhého vztahu se začne zajímat o nový, pokročilý
operační systém, o kterém jeho výrobce tvrdí, že představuje zcela
unikátní a intuitivní bytost. Po jeho instalaci se seznamuje se
„Samanthou", umělou inteligencí s milým ženským hlasem (Scarlett
Johansson), která má zajímavé postřehy, je citlivá a překvapivě vtipná.
Jak její potřeby a požadavky rostou společně s těmi jeho, mění se jejich
přátelství ve skutečnou vzájemnou lásku. (Falcon)
Potud oficiální text distributora.
Krátce: Neoficiálně mám po pátečním shlédnutí dojem, že jde o přehajpovanou hipsterskou blbinu. Pardon.
Dlouze: Ano, moc příjemně se na to kouká; film má takovej applovsky čistej, ohlazenej dizajn, interiéry i exteriéry vypadají náležitě cool, všude
je pěkně ticho a čisto. Nikde neřvou děcka, netroubí auta, lidi
neodhazujou vajgly a neplivou na zem. Nikde žádné graffiti, psí
hromádky, ani jiné, trapně neestetické projevy všedního velkoměstského
života. Moc nad tím nepřemýšlet, hlavně že to funguje.
Nepříliš
vzdálená budoucnost působí celkem realisticky a věrohodně, jako svět,
který s velkou pravděpodobností jednou skutečně přijde, byť nebude tak
navoněný a okouzlující. Móda se zase tak zásadně neliší od té současné a
je otázkou sezóny, než začnou řetězce chrlit na trh Theodorovy gatě s
pasem proklatě vysoko a hipsterstvo bude tu manžestrovou hrůzu nadšeně
kupovat. V souladu s estetickým cítěním této cílovky je také film laděn do teplých colorblockingových barev. Ach.
Lidi jsou tedy kapku divní. Chodí po ulicích a trpí samomluvou, ale fakt všichni. Jako ukázka trendu fajn, ale pokud
je to opakovaně ukazováno jako hlavní forma budoucí lidské existence a
v celém filmu není na ulicích vidět nic jiného, tak to prostě
nefunguje. Všimla jsem si pouze jedné dvojice, možná to ani partnerský pár nebyl - jednoduše dva lidi jdoucí vedle sebe. Wow, rarita.
A samotný příběh? Celá ústřední lovestory má zcela standardní průběh - včetně toho, na co obvykle časem dojíždějí i ty největší lásky. Ergo i tahle. Diváku #sestimsmir
Varování: celý
film je o pocitech. Pořád jenom pocity pocity. A kamera ustavičně zoomuje
na obličeje hlavních postav. Ty toho mimo mluvení moc nedělají. Tedy
kromě té trošky práce, která
samosebou není příliš náročná, člověk se u ní neumaže a ještě zvádne vypadat
náležitě cool. Joaquina Phoenixe schovanýho za vošklivým hipstrknírem a brýlema s dioptriemi nula jsem zpočátku skoro
nepoznala, ale byl mi protivnej už od začátku. Asi proto ten neustálej zoom. Protože kdyby kamera odjela o kus dál, praštilo
by do očí, jak ten chlap nemá vůbec žádné další aktivity, nic nedělá, nic neumí, nemá žádné
záliby ani koníčky. Jenom pořád sedí na zadku a povídá si s umělým hlasem odněkud z
cloudu... o pocitech. Děsně nezajímavej člověk. Nebo myslíte, že jsem náročná, když od chlapa kolem čtyřicítky vyžaduju i něco víc než neustálé pubertální nimrání se v nitru? Asi jo.
Ale opět. Dialogy byly velmi dobré, ohromně přirozené.
Zřejmě každý dospělý si v průběhu filmu najde nějaký
moment, ve kterém se pozná, určitou fázi vztahu, kterou zrovna prochází i
on sám. Jedním z největších kladů filmu je totiž jeho atmosféra, takové
zvláštní, příjemné důvěrno. Tvůrci dobře věděli, na koho cílí. Obdivuhodně
homogenní
návštěvnická skupina v průběhu promínání vykazovala velmi podobné
reakce. Třeba v drobném momentu, kdy (ve vzpomínkách) mají ti
dva na hlavách dopravní kužely, se mnoho lidí slyšitelně usmálo, protože to bylo jednoduše milý.
Ten film je vlastně docela dobrej. Sice nesouzním s obsahem, ale forma je fajn. Vlastně ani jednou
jsem se nepodívala na hodinky a uteklo mi to v kině opravdu rychle, což
je vzhledem ke stopáži vlastně dost překvapivé. Nenudila jsem se.
Zaznamenala jsem jenom jeden wtf moment - (pozor, spoiler!) - absurdní
scénu se surogátní parnerkou. Jako nezlobte se na mě, ale co to mělo
být? Ta žena si nalepila na tvář kameru (či co) ve formě pihy a do ucha strčila
hands-free tak, aby jí do ucha šel hlas Samanthy. Výsledkem mělo být
laskyplné splynutí uživatele s jeho OS, ale fakticky před Theodorem
nekoordinovaně vzdychaly dvě ženy, z nichž jedna neměla tělo a o druhé
on naprosto netušil, co je zač. Samantha z toho, navzdory velice usilovnému snažení,
nemohla mít fyzicky vůbec nic a maximálně by tak mohla žárlivě sledovat, jak
si to on rozdává s jinou. tl;dr: Jak může umělá inteligence vymyslet
takovej hovězí nápad? Bylo mi dost nepříjemný ten obvious fail sledovat.
No, abychom to shrnuli. Ona je ve více ohledech podobná Gravitaci,
dalšímu hajpu, s příběhem, který je tak nicotný, až skoro žádný není.
Technicky brilantní opus... o ničem. Ona je taky futuristicky
vystajlovaná; je to svět, který vypadá velice reálně a uvěřitelně, ale
ten ústřední příběh je, s prominutím, děsně blbej.
Štítky
:-)
17. listopad
3D
ABL
alkohol
amnestie
Anastázie Hagenová
Asko nábytek
azyl
Babiš
baby boxy
banky
Bárta
Bém
birthday
Birthplace study
BIS
Blesk
blogování
Breivik
bulvár
code
černá labuť
ČGPS
ČOI
ČSSD
ČT
ČTK
Dělníci bulváru
děti
dětskýma očima
dluhová krize
dobro
dokument
domácí porod
Downton Abbey
EHCR
ekonomie
ENG
EU
euro
Evropa
facebook
fail
farmaceutický průmysl
faux pas
festival tolerance
film
firma
Gallup
gaming
gay parade
globalizace
Google
Gosford Park
Hájek
Havel
homosexuálové
internet
Ivana Königsmarková
Janeček
Janoušek
Japonsko
ježíšek
Jillian Michaels
jxd
Kalousek
kauce
Kavčí hnízdo
Klaus
kmotr
kniha
knihy
knížky pro děti
komunikace
komunisti
korporace
korupce
le fay
legalizace
Leoš Heger
lidská práva
marihuana
marketing
Mašínové
Mat Honan
mateřství
media
média
MMF
multikulturalismus
MZ
Naomi Kleinová
narozeniny
Nečas
negativní hlasy
NFFP
No logo
odboj
odborář
odposlechy
ODS
OSN
osobní
PA
Paumer
plagiátorství
pohádka
policie
politika
porno
porody
Pospíšil
právo
pražská kavárna
prezident
prezidentská milost
prezidentská volba
prohibice
projev
První republika
přímá volba
příroda
radosti
Rath
recenze
Reflex
reklamace
rio
rodina
Roman Smetana
RTS
Rusko
Řecko
senát
seriál
SFŽP
Schwarzenberg
sociální síť
soud
soukromé
soukromí
společnost
SPOZ
spz
starosti
státní maturita
stávka
strasti
superstar
Svobodní
šafr
škola
školství
Šoková doktrína
Šouf
t-mobile
těhotenství
televize
Ternovszky vs. Hungary
Trnka
Umberto Eco
ÚS
vánoce
velezrada
velké wtf
vězení
volby
volební systém
výchova
výzkum
Woody Allen
wtf
zdravotnictví
Zeman
zlo
zodpovědnost
ženy
Žítkovské bohyně
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat