 |
| zdroj:www.guardian.co.uk |
Takových svateb nebývá moc. Turistický průmysl bude ze včerejšího dne těžit několik dalších let. Jistě je snem každého státního píáristy mít takový materiál k propagaci vlastní země, jelikož bez uzardění může používat přívlastky jako kultivovaná, noblesní, moderní. Jeden balkonový polibek - a bum! karma státu letí do výšin.
Líbilo by se mi na jeden den, když už ne patřit do rodiny Middletonových, tak být alespoň obyčejnou Britkou a vědět, že dění v mé zemi je se zájmem a napětím sledováno polovinou planety.
Marně přemýšlím, co by se tak dalo uspořádat podobného v českých podmínkách. Monarchii nemáme, tak co alespoň svatbu některého politika? Velkolepý funus? Vojenskou přehlídku? Co takhle vylovit z propadliště dějin spartakiádu? Jaká událost by mohla přitáhnout pozornost celého světa, aby ji dychtivě sledovaly miliony lidí a nebyl to zrovna politický skandál nebo nukleární katastrofa? Co by mohlo pozitivně upnout zraky k naší malé republice, aby se dámy mohly obléci do slavnostních šatů, páni do žaketů, jezdci a koně nablýskaní, letectvo v plné parádě?
Nenapadá mě nic.
Ještě že máme ten hokej. Lid si s gustem zahopsá a ujistí se, že kdo neskáče... Sice to není tolik elegantní a šik, dres s Jágrovým číslem není úplně totéž co šaty Sarah Burton a pruhovaný sudí co děkan John Hall, tolik lidí to také sledovat nebude... ale co už.
