Jednou večer jsme tak s mužem seděli u skleničky vína a najednou to padlo – pojď, vezmeme děti a přestěhujeme se do Kanady. Však to nemusí být natrvalo, stačí na rok, na dva. Chvilku jsme se na sebe dívali, pak si dali pusu a bylo domluveno.
Věci potom nabraly rychlý spád. Nezbytné byrokratické kolečko po nejrůznějších úřadech proběhlo neuvěřitelně hladce; bez výjimky všichni, s kým jsme přišli do styku, nám popřáli hodně štěstí.
Nevěřím, že by někoho zajímaly technikálie balení pětičlenné rodiny. Nebylo ničím zajímavé (vyjma toho, že během něj došlo k nešťastné havárii malajského letadla a museli jsme využít veškerý náš rodičovský um a talent k uklidnění dětí vyplašených děsivými "breaking news".), nicméně pro pořádek a úplnost uvedu, že bylo záměrně minimalistické, až na samou hranu toho významu. Když start do nového života, tak čistě a bez zbytečného závaží.
A teď jsme tady. Je tu krásně, je tu dobře.
 |
| Villeray – Montréal |
Nezdá se mi vhodné začít hned pouštět do světa neutříděné první dojmy a zážitky. Musím si je nejprv přebrat, vyházet hlouposti a ponechat si v rukou pár cenných střípků, které třeba zaujmou i někoho jiného než mě.
À bientôt!
Žádné komentáře:
Okomentovat