Jak ten dotyk důvěrně znám! Přesto je jiný. Unáší mě někam do vzdálené galaxie, kde jsem už mnoho let nebyla, naposled s tebou. Během dne se tam ještě mnohokrát vrátím, na kratičkou chviličku, pro úsměv, malé motýlky.
Jsi se mnou, a když to přijde, smete mě to silou nepoznanou, směju se a pláču zároveň.
Občas je dobré nechat se malinko unášet.
A vědět, kam se vracet.
Žádné komentáře:
Okomentovat