Ne, dnes to nebude poetické.
V domě je ticho. Pět členů rodiny nebarví vejce a nepeče mazance. Změnili se v zombie. Potácejí se s krví podlitýma očima a než je přepadne peklo, pohrouží se do ochablosti, jež podlamuje tělo a ochromuje mozek horečnatou vatou.
Pět členů rodiny zvrací najednou. A nejen to. Dvě koupelny jak z hororu.
Nic však neposílí lásku a soudržnost tak, jako když si ve tři ráno vzájemně držíte vlasy nad lavorem, do něhož společně zvracíte. Když distribuci léků, ručníků a vody zajišťuje ten, kdo je zrovna při vědomí.
Z posledních sil jsem na domovní dveře nalepila omluvnou,
nicméně kategorickou ceduli a nechala procesí koledychtivých hodovníků
přicházet a odcházet, přicházet a ocházet.
Můžou být rádi, že letošní nadílku si raději necháme pro sebe.
A sněží, jak jinak.
ach jo - to je mi líto
OdpovědětVymazatAť je brzo líp!!
Děkuju, už je :-) Sice jsme ještě zesláblí, ale celkem fungujem. Doufám, že vy jste si užili větší pohody.
Vymazatno - my jsme slavnostně po 8 týdnech odložili berle, které si dceruška přivezla z lyžáku i se zlomenou holenní kostí a nechodící sádrou
VymazatÓ jé! 8 týdnů? Tak to snad radši rychlou smršť než tohle...
Vymazat