K čemu jsou přátelé? Co od nich očekáváte?
Měli by naslouchat a vnímat, co jim sdělujete. Neměli by ubližovat.
Z očí do očí člověk v afektu kolikrát řekne věci, které ho pak mrzí. To je neúmyslné a stává se to. V tom je výhoda psané komunikace. Můžete se v klidu zamyslet, jaká volit slova, hrát si s jejich významem, aby sdělení, na kterém vám záleží, bylo co nejpřesnější, protějškem bylo pochopeno přesně tak, jak jste zamýšleli a pravděpodobnost nedorozumění byla snížena na minimum.
Samozřejmě, je spousta lidí, kteří i psanou diskuzi mrzačí selektivním viděním, překrucováním, používáním polopravd i záměrných lží. Může to být neúmyslné - a nebo taky nemusí. Je i dost lidí, kteří se z frustrace nad vlastním neutěšeným životem realizují v metání hoven kolem dokola. Ale o těch není řeč. Je o přátelích, které máte rádi a o kterých jste přesvědčeni, že i oni vás. O lidech, u nichž zlý úmysl nepředpokládáte.
Jenomže co když ti přátelé hází slovy jako se vidlemi přehazuje hnůj? Slovo sem, věta tam, nepřemýšlet, co si z toho druhý vezme a pak jen uraženě sledovat, jak lehkomyslné řečičky padají jak zápalné bomby a veškeré přátelské souznění obrací v prach. Co když si toho třeba vůbec nejsou vědomi? Škoda, přeškoda.
Ale je nutno ve jménu jinak funkčního přátelství nechat si líbit hulvátsví a hrubé způsoby jen proto, že o dotyčném víte, že má vyjadřovací handicap a neumí volit slova?
Nevím, jak vy, ale já jsem na přátele mnohem náročnější než na "cizí". Nemusíme být všichni klony se stejnými názory, to by byla ukrutná nuda. Dokonce i ostré diskuze nad ožehavými tématy mohou být skvělé, člověk si v nich utříbí vlastní názory a takové přátelství se naopak může i velmi utužit. Co ale s někým, kdo diskuzi nepřijme, vlastní názor nesdělí a váš urazí. Komu nedochází, že vám to ubližuje?
Hm.
Já jsem na sebe náročnější vůči přátelům - mnohem opatrněji volím slova. Cizím to napálím, přátelům cenzuruji :)
OdpovědětVymazatPřátelské hulváty nemám, asi bych přátelsky upozornila, že mi některé výrazy vadí a požádala bych o snahu v tomto směru. Ale nevím, co se skrývá pod pojmem "jinak funkční přátelství", takže těžko situaci hodnotit.
Jako bych to psala já před pár týdny, i když se to netýkalo naštěstí přátelství jako takového, ale pouze virtuálně navázaných kamarádských vztahů nebo v některých případech jen prostých sympatií bez dalšího přesahu.
OdpovědětVymazatMyslím, že psaná komunikace skýtá mnohem větší úskalí než ta z očí do očí. Právě že tam chybí ta okamžitá zpětná vazba, věci často vyzní jinak než jsou zamýšleny...
Ale stejně mne překvapuje, jak velké množství lidí vůbec nepřemýšlí, jestli tím, co píší či říkají někomu neubližují.
Kimmy, jo. Cizí nás nemusí mít rádi - kdyby měli, nebyli by cizí ;-)
OdpovědětVymazatJasně že normálnímu člověku záleží víc na harmonických vztazích v rodině a s přáteli, než na někom cizím, koho už třeba nikdy nepotká, a snaží se slova volit pečlivěji. Ale lidi fakt často vůbec nepřemýšlí, co jejich slova můžou vyvolat :-(
Termín "jinak funkční přátelství" bych definovala asi tak, jako se my dvě máme rády, ačkoli se zásadně neshodneme na tom, zdali je česká demokracie funkční či nikoli :-) Jenomže ty jsi schopná a ochotná svůj postoj vyargumentovat a zvládneš to bez blbých keců ad hominem.
Chris, ono to začalo nevinně, že jsem v hovoru několikrát přešla něco, co se mě velmi dotklo, protože jsem si zprvu naivně myslela, že ten člověk je jenom prostořeký. Jenže když jsem zjistila, že to není náhoda a že je fakt záměr mi tohle říkat a jemu to není jako kamarádovi trapné, tak jsem se ohradila. Stručně, písemně. Protože jsem to prostě už nemohla vydržet. A dopadlo to katastrofálně. Totálním nepochopením. Dokonce jsem to vnímala tak, že z překvapení a uražené ješitnosti mi s každou další odpovědí schválně ubližuje ještě víc. Ach jo.
Mikeilo - pokud je tam záměr, tak pro mě by to nebylo funkční přátelství...
OdpovědětVymazatale každý to máme nastavené jinak - já jsem hlavně ráda, že mezi námi to funkční je :)
Já jsem taky ráda :-)
OdpovědětVymazatPotíž je, že nevím, jestli to je záměr nebo jestli si dotyčný jen nevidí do úst. Pravda ale je, že si neumím představit, že bych tohle dovedla opakovaně říkat někomu, na kom mi záleží. Zvlášť pokud by mi ten někdo naznačil, že mu to vadí. Já tomu prostě nerozumím a mrzí mě to.
Ale Chris by mohla o přátelských trablích dlouze vyprávět, že? Ještě doteď si připadám jak blbec, když si vzpomenu na jednoho falešného umrlce ;-)
Jenže v těch virtuálních vztazích jsou tyhle trable sice nepříjemné, ale zdaleka nemají takovou závažnost jako ve vztazích reálných.
VymazatI když mi hodně vadilo, jak se chovají někteří (hm, spíš možná některé, to by bylo výstižnější) virtuální rádoby-kamarádky.
Ono se to kolikrát přelívá, s někým si dopisuješ a pak se vidíte naživo a kolikrát člověk mívá intenzivnější vztahy s virtuály než s reály. Věřím taky tomu, že dlouhodobě se předstírat nedá a člověk, který si na něco hraje a není upřímný, tu masku není schopen udržet. I proto, že lidi mají pocit, že pokud protějšku nestojí tváří v tvář, klávesnice toho snese víc a mohou si dovolit pálit svoje soudy a urážky bez většího přemýšlení. Proto taky dochází ke konfliktům, ke kterým by v reálu třeba ani nedošlo.
VymazatJsem součástí jedné čistě ženské (nutno dodat velmi harmonické) komunity a za ty roky se kvality jednotlivých členek vyrenderovaly velmi dobře a následná setkání ten dojem pouze utvrdila. Teatrálně od nás odešla pouze jedna hysterická osoba, a tímto jí velmi děkuji :-)
virtuálně jsem nalezla několik přátelství a také spoustu sympatických a zajímavých lidí. někteří lidé mě taky zraňují spíše nevědomě a neúmyslně. třeba nepochopením. a cítím to spíše jako vlastní zlyhání že to tak je. ale to prostě musím vzít v potaz protože ne každý je sdělitelně pochopitelný. a pak se dá jeho projev vyhodnotit jako útok ačkoliv to bylo úplně naopak, byl to čistý projev účasti. otevřenost.
Vymazata pak se může stát, že máš kamaráda který ti ve své čisté upřimnosti a otevřenosti něco sdělí v naději že tě jeho sdělení dosáhne, a ty to odmítneš a třeba mu řekneš ať si to necha nebo to nějak pošlapeš. Pokud kamarád nemá dost nadhledu tak se může cítít dotčen.
ale to je opět jeho problém. věřím že takhle se dají pošlapat celkem čisté a upřimné slova i vztahy. nepochopením.
znám to na vlastní kůži. kolik slov jsem volila s láskou a zvrhlo se to nepochopením
protože vše má jak tu světlou tak tu méně světlou stránku. jen jednu vybírat a tu druhou potláčet není dobré. teda celkově pro vnitřní prostředí a stav klidu
nejlepší charakteristika přátelství pro mě je tohle:
přítel je ten který zůstává i když tě zná