Tři vteřiny

Znáte ten pocit? Moc se těšíte a pak ten moment nastane. Je to skvělé, ale úplně nejlepší jsou první tři vteřiny. Koncentrované potěšení okamžiku.

Tři vteřiny čisté radosti, když:

• otevřu prázdný editor a přemýšlím, co napíšu.

• mám v ruce úplně novou knížku. 

• jsem právě porodila.

• dostanu mimořádné OV, usadím se bezdětná ve vlaku a otevřu si poslední Reflex.

• se ocitnu po půlroce opět ve svém oblíbeném sushi baru a první sousto nigirizuši způsobí mým zjihlým chuťovým pohárkům orgasmus.

• viet bar a bun cha, dtto.

• na mě položí drobné ruce thajská masérka.

• se večer spokojená vrátím domů, do svého, ke svým.

• vezmu do rukou altovou flétnu.

• s guilty pleasure zabrouzdám na nějaký pokleslý web.

• se roztočí ozubená kolečka a s cvakáním se vysune tu Pyke, tam King's Landing.

• se naše  tři ratolesti výjimečně přestanou prát, chytí se za ruce a začnou zpívat.

• v dceřině žákajdě najdu jedničku a mé jedničky se vzedmou mateřskou pýchou.

• si ukradnu chvilku a potajmu, aby děti ne(zá)viděly, si strčím do pusy kousek dobré čokolády.

• si  ukradnu chvilku se svým milým.

• se ponořím do večerní koupele horké tak, až z ní mám husí kůži.

• po celém dni pobíhání a neklidu se konečně uložím do postele a uvědomím si, jak bolavá a unavená vlastně jsem a jak sladké je ticho.

 To víte, že příjemné je to i potom. Ale ty první chviličky jsou prostě skvělé tak nějak víc a já si je hýčkám.

A nejen to. Nekupuju sportku a neříkám si, že  až děti povyrostou, až dostavíme, až bude léto, až tohle a tamto, že bude líp. Třeba nebude. To pěkné je teď a kvůli těšení na budoucnost si nenechám ujít dnešek. I když se nic velkého neděje a vlastně se dějí i věci, které ani moc pěkné nejsou. Ale dokud mám střípky těchhle malých všedních radostí, budu spokojená.