Byla jsem hodná holka

Každý den děkuju za léto.
Jsem vděčná za teplé dny plné slunce, za zelenou trávu a listí na stromech; jsem vděčná, že dětičky můžou běhat nahaté po zahradě a sbírat spadané ořechy. Když v noci čekám, až se vyvenčí pes, sedím na terase v županu, koukám na hvězdy, dýchám teplý letní vzduch a jsem úplně primitivně šťastná. Znovu nám vykvetla jablůňka.

Asi jsem byla moc hodná holka, léto goes on! Vzpomínám na deštivou apokalypsu letos v lednu, z nebe crčela voda mnoho dní a všechno zaplavila. Rozbagrovaná zahrada se proměnila v jílové peklo, které uvěznilo každého, kdo se pokusil projít. Voda vyplavila odpadní jímku a nedokončená, tři metry hluboká drenážní jáma byla plná po okraj. Brodila jsem se po kolena v jílu, pršelo, a já se marně snažila střídavě tu vodu odčerpávat a brečela únavou. Když hodila pumpa zbaběle ručník do ringu, tak i zoufalsvím.

A tak děkuju. Letošní léto mám asi za odměnu.